Žijte tak, jako kdyby se nikdo nedíval !

Děkuji každému, kdo něco vytváří, staví, buduje a třeba i píše.  Ano, někdo peče chleba, jiný staví zeď. Když to všichni umí, je radost to jíst, dívat se na to. Když to neumí, měl by dělat to, co mu jde. A nebo se to naučit.

Občas něco vytvoříme a nevěříme si, že o to vytvořené bude někdo stát.

A to není vůbec pravda.

Ten, koho to zajímá, je přece tvůrce sám. Jemu to pomáhá. A při tom tvoření, ať je jakéhokoli druhu, si autor může uvědomit, že to dělá pro sebe. Tedy hlavně pro sebe.

To není vůbec špatné, že ?

Navíc, ať už tomu věříte nebo ne, to co jsme s láskou vytvořili a poslali do světa, má možnost do určité míry vnímat i ten, kdo nás už v těle neprovází a ke komu jsme něco cítili, když tu byl.

Žije v našich srdcích a myšlenkách ... tedy děkuji, že tvoříte. Všichni.

***

Kdysi jsem potkal člověka, bývalého houslového virtuoza. Říkal mi, že přestal hrát, protože o jeho hudbu už nikdo nestojí.

Zeptal jsem se ho, jestli si ještě pamatuje někoho z těch, které jeho hudba chytla za srdce.

Odpověděl : "Vidím je všechny. Do jednoho."

Tak jsem mu poradil :

" Vezměte housle do dlaní a hrajte, jak jste nikdy nehrál. Dějte do toho všechno. Za celou dobu, co jste nehrál.

A hrajte pro ně. Pro ně všechny. I pro sebe.

Pro ty, které jste přežil a kteří už tu nejsou.

A věřte, že vás budou slyšet.

A on hrál.

Za měsíc nato jsem se dozvěděl, že zemřel.

Zemřel ve spánku.

A to je ono.

Žijte tak, jako by se nikdo nedíval.

Že to neumíte ? Nesmysl.

Copak nedýcháte tak, jako by se nikdo nedíval ?