Německý model není možné úplně kopírovat. Je ale třeba začít férovou debatu o tom, která cesta je pro Česko ta správná. A to se neděje. Česká energetická koncepce se mění rok od roku, podle toho která loby má právě navrch. Česko je též stále v zajetí dogma o výhodách jaderné centralizované energetiky, přitom elektřina z jádra již není levná.
V minulém týdnu se v Berlíně konala konference Energiewende 2.0. Konference se zúčastnili zástupci jak spolkových a zemských ministerstvech, tak průmyslových svazů, univerzit, think tanků i ekologických organizací. Končí totiž první etapa německé energetické transformace(Energiewende), během níž bylo pomocí garantovaných výkupních cen dosaženo razantního nárustu výroby z obnovitelných zdrojů. Zejména fotovoltaika a větrné elektrárny na pevnině se staly relevantní součástí energetického mixu, investiční náklady a tím i výkupní ceny se stále snižují. Podíl těchto fluktuujících zdrojů je už tak velký, že je potřeba řešit celý systém, od zdrojů přes přenosovou síť až ke spotřebě, aby byl schopen tuto proměnlivou a stále větší složku ve výrobě elektřiny s co nejmenšími náklady absorbovat.
Nejde jen o energetiku
V úvodním proslovu ředitel nadace Heinricha Bölla Ralf Fücks připomněl, že v debatách o zdražování elektřiny se občas ztrácí zásadní důvody pro transformaci energetiky, tedy přechod na bezuhlíkovou ekonomiku, podstatné snížení energetické náročnosti a snížení závislosti na fosilních palivech. Též zmínil přechod na bezodpadové produkčně/spotřební řetězce, kdy "odpad" jednoho procesu je surovinou pro proces následující. Zároveň připomněl, že to vše je jen částí zásadní proměny ekonomického systém, od kvantity(neustálý růst) k udržitelné ekonomice, nazývané často pojmem Green deal. Toto je dle něj cesta, po které se Evropa jako nejvyspělejší region musí vydat. aby si udržela své místa lídra v technologiích a inovacích. Zmínil, že intenzívní výzkum fotovoltaických systémů probíhá třeba i v arabských zemích. Zdůraznil, že Energiewende nemůže zůstat národním projektem - je třeba propojit celou Evropu a využít její potenciál - od slunečních elektráren na jihu po větrné elektrárny a akumulační zdroje na severu v kombinaci s lokálními zdroji dle možností jednotlivých zemích.
Elektřina z OZE už není drahá
Názorná je tabulka porovnájící celkové náklady, včetně externalit, na výrobu elektřiny z jednotlivých zdrojů.
Díky Německu máme my i celý svět přístup k stále levnějším technologiím pro získávání energie z obnovitelných zdrojů. Například cena elektřiny z u nás stále kritizované fotovoltaiky se snižuje pod úroveň ceny elektřiny ze zásuvky. Není už třeba, aby stát fotovoltaiku dotoval. Stačilo by, kdyby dalšímu rozvoji nepřekážel a umožnil připojení do sítě například formou net-meteringu.
Pro porovnání: Požadovaná výkupní cena elektřiny z nových jaderných zdrojů by byla kolem 10 ct/kWh, pokud bude v Česku aplikován systém garantované ceny dle britského vzoru. Tato cena bude garantována a zvyšována podle inflace po dobu až 35 let. Nemluvě o potížích s jaderným odpadem a skrytou dotací ve formě naprosto nedostatečného pojištění, takže občané by hradili náklady v případě jaderné havárie.
Jsme schopni překročit národní hranice?
V těchto úvahách je podstatná celoevropská dimenze energetiky, protože v rámci Evropy je potenciál obnovitelných zdrojů větší než třeba v České republice. Pokud Evropa bude více integrovat sítě, lze společně využívat potenciál evropských obnovitelných zdrojů. Umožnilo by to i snížit náklady na záložní zdroje pro případ, kdy nesvítí a nefouká, jak kritici rádi připomínají. A Evropa k tomu směřuje, komise vydala dokument: Dlouhodobá vize energetické infrastruktury, ve kterém se mluví o o tom, že řešení problémů, které souvisejí se stále více kolísající výrobou elektřiny při současném zachování vysoké úrovně bezpečnosti dodávek je v porovnání s celkovými náklady v případě roztříštěných vnitrostátních politik mnohem levnější, pokud se provádí na evropské úrovni prostřednictvím integrovaných trhů, pro něž jsou nezbytným předpokladem adekvátní infrastruktury. V dlouhodobějším horizontu je nutné vybudovat dálková vysokonapěťová vedení a vyvinout nové technologie skladování elektrické energie s cílem přizpůsobit se neustále rostoucímu podílu energie z obnovitelných zdrojů z Unie i z okolních zemí.
V Česku však stále převládá názor, že je třeba řešit energetickou bezpečnost na úrovni státu a to je uváděno jako jeden z důvodů, proč prý musíme stavět další jaderné zdroje. Přitom již nyní dispečeři elektrických sítí, od Německa po Maďarsko úzce spolupracují a vzniklo společné dispečerské stanoviště v Mnichově.
Máme napodobovat Německo?
Německý model není možné úplně kopírovat. Je ale třeba začít férovou debatu o tom, která cesta je pro Česko ta správná. A to se neděje. Česká energetická koncepce se mění rok od roku, podle toho která loby má právě navrch. Česko je též stále v zajetí dogma o výhodách jaderné centralizované energetiky, přitom elektřina z jádra již dávno není levná, jak tomu je z dávno odepsaných, za socialismu postavených elektráren. Na druhou stranu těžko předvídat, zda a kdy si Česko si vystačí s obnovitelnými zdroji, které se velmi rychle vyvíjí. Podstatné však je dát prioritu a podporu správným trendům - intenzivnímu zateplování budov, energetické efektivitě, rozumné podpoře obnovitelných zdrojů nebo aspoň nebránění jejich rozvoji.
Energetika just-in-time
Až pak se bavme o tom, zda opravdu potřebujeme nové velké a nepružné jaderné zdroje. Měli bychom posoudit alternativy, včetně varianty užší spolupráci s Německem a do budoucna výše zmíněnou evropskou integraci. Pokud jsou oprávněné pochybnosti o ekonomice nového jaderného zdroje a kompatibilitě s fluktuujícími zdroji, které budou v budoucnu určovat fungování elektrizační soustavy v Německu a v jeho okolí, tak nemá smysl to teď rozhodovat. Naopak je potřeba být flexibilní a nedělat rozhodnutí zbytečně dopředu, máme na to nejméně deset let.
Pokud vás energetika zajímá, přijďte 18.3. na debatu Energetická (r)evoluce:Inspirace pro Česko?.
