Na Národní třídě si tuto neděli místo u pomníku obětem 17. listopadu už druhý rok uzurpovali extremisté, křiklouni, kteří zcela znevážili tento svátek.
Již loni, když naházeli věnce a květiny položené u pomníku prezidentem a premiérem republiky do koše na odpadky, bylo jejich jednání daleko přes čáru. Paradoxní tehdy bylo, že se v diskusi, která se ohledně tohoto sprosťáctví strhla, někteří politici postavili na jejich stranu.
Letos se situace opakovala jako podle kopíráku. Není také divu, když své oběti, letos to byli tradičně premiér Babiš ale také Václav Klaus ml. nebo předseda ČSSD Hamáček, vypískávali a zastrašovali u pomníku de facto stejní lidé.
Zatím své politické protivníky naštěstí napadají pouze slovně. Co ale přijde příště? Kamení, boxery, nebo dokonce výstřely? To není žádné vyjádření demokracie ani svobody, jak se vyjádřil místopředseda vlády Hamáček místo toho, aby se prostřednictvím policie postaral o to, aby k takovým excesům nedocházelo. Naopak, tam, kde lůza demokraticky zvolené politiky ponižuje nebo jim dokonce klade ultimáta, tam demokracie i svoboda končí!
Co mě naopak pobavilo, byla reakce Miroslava Kalouska na jejich volání „Kalda na hrad“. Úsměv od ucha k uchu a dokonce podle jeho vlastních slov i slzu v oku zamáčkl.
Jako, že když to nedal spící kníže Schwarzenberg, mohl by to za něj vzít opilec a padákový specialista Kalousek? To snad opravdu ne….
Já v tom už začínám mít konečně jasno. Aktivisté u pomníku, lépe by se hodilo extremisté nebo náckové, dehonestují a napadají politické protivníky Miroslava Kalouska, ale když přijde položit květinu k pomníku Kalousek, vynášejí ho do nebe, pardon, na Hrad. Jako by přišel jejich „vůdce“ nebo přinejmenším chlebodárce.
