Po zvolení profesora Drahoše senátorem v prvním kole se v médiích, poplatných „pražské kavárně,“ objevila spekulace, že by se po debaklu ČSSD, která o post předsedy Senátu jistě přijde, mohl profesor Drahoš stát senátním lídrem.
Této myšlence jsem se musel opravdu od srdce zasmát. Pan profesor Drahoš, jak o sobě sám do médií prozradil, nejenže ještě ani neví, do kterého senátního klubu by vůbec měl vstoupit. Ale především, předseda Senátu je, hned po hlavě státu, druhou nejvýše postavenou osobou v České republice. A tuto funkci by měl zastávat člověk, který je v politice ryzím nováčkem, totálním outsiderem bez vlastních názorů a který jen papouškuje cizí a který o politice vůbec nic neví?
I když vlastně to možná tak nelogické není. Když už mu uteklo první místo v prezidentské volbě, třeba si chce pohladit své pošramocené ego alespoň nyní, tou druhou nejvyšší funkcí ve státě.
Reakce pana profesora Drahoše na dotaz, ve kterém klubu by chtěl v Senátu působit, pro něj byla ostatně zcela typická. „Nevím, ještě se o tom musíme poradit“. Potvrdilo mi to jen znovu to, že profesor Drahoš není autorem myšlenek, které hlásá. A de facto tedy není ani neúspěšným kandidátem na prezidenta, ani čerstvě zvoleným senátorem. Je totiž pouze jakýmsi médiem, takovou hlásnou troubou myšlenek a idejí, které mu do hlavy vkládají jiní Asi by bylo nyní na místě položit si otázku, kdo že jsou vlastně ti jeho neviditelní „loutkovodiči“ za jeho zády a jaké že to sledují cíle?
Má-li někdo reprezentovat naše občany v Senátu, tedy v jakési radě starších Parlamentu České republiky, očekává se od něj logicky, že bude vědomostně na výši v oblastech, které se našich občanů bezprostředně týkají. Mám tím na mysli vnitřní i zahraniční politiku, ekonomiku, sociální vědy a další. Zdánlivou garancí vědomostí pana Drahoše je jeho profesorský titul. Jenže ouha, ten získal v oblasti znalosti chemie, což jsou, bohužel, vědomosti v politice a správě věci veřejných prakticky asi těžko využitelné.
Profesor Drahoš ale selhává i názorově tam, kde jiní projevují alespoň minimální dávku kritického odstupu a snahy dobrat se pravdy. Ať se již jedná o jeho nekritické papouškování podpory našeho vstupu do eurozóny, podpory imigrační vlny do Evropy a ČR nebo například jeho apriorní strach z Ruska. Argumentů mu netřeba, stačí, že on (nebo ten, kdo si ho vodí jako loutku) to prostě ví.
Nejlépe na tom ale není pan senátor ani co se jeho morální integrity týče. Stačí si jen připomenout „kouzelné sluchátko“, které měl, coby prezidentský kandidát, pan profesor za uchem a do kterého mu při jedné debatě s Milošem Zemanem poradci z jeho týmu, dle očitých svědků, za scénou diktovali odpovědi na otázky, o kterých neměl ani páru. Asi tak, jako kdybyste opisovali při maturitní písemce. Jenže Vás by za to od matury bez pardonu vyhodili. Kdežto pan profesor jde místo toho bez uzardění a hany do Senátu.
Takže o tom, že se senátor Drahoš stane předsedou senátu „by se dalo s úspěchem pochybovat“. A o tom že by mohl nějakým skutečným garantem demokracie v naší zemi (motto našeho Senátu), nejspíš také.
