Tak se iráčtí uprchlíci vrátí do Česka

jakožto bývalý uprchlík si dovolím pár poznámek. Ano, člověk je nervozní, je to krok do tmy. Ze začátku se stýská, ale i když mě za normalizace nečekalo vězení pokud bych se navrátil, pouze třeba šikana nebo práce v pohraničí, tak

jsem to i tak vzdal, ještě bych musel tenkrát  novinářům lhát jaké to bylo na Západě hrozné.  Proto mě nikdo nenabulíkuje že utíkají před jakoukoliv zkázou, nehrozí jim tam lautr nic, když se celá rodina vrací, a jiní o tom uvažují. 

Čtu jak nebyli nevděční, jen se jich dotklo že jim na dva dny prý vypnuli vodu, nebo je brali do restaurací a objednávali jen to nejlevnější, a v supermarketu jen se slevou. Já ve Vídni nedostal nic, a kdyby mi bývali nabídli nějakou ubytovnu jaké v Česku nabízí migrantům, tak bych bral všema deseti. Já si pronajímal tři podnájmy, horší než ty ubytovny, a nikdo mě nevzal na oběd, ani levný, a kdyby mi kupovali jídlo i ve slevě, tak jim políbím ruku. 

Já si musel koupit každou housku za své, a párek ve slevě, a nic se ve mě nenahromadilo abych Vídeňákům ukázal prostředníček. Byl jsem vděčný že mi umožnili odejít a stále jsem.  Za své. Čili jestli jim někdo bude stále dělat tajtrdlíky, nebo je nepošlou zpátky kde jim nic nehrozí, tak se vděku nedočkáte, budete za ...raději to nenapíšu.