Sebezodpovědnost vychází z módy, Bartošová je jen příznak nemoci

aneb POCHVALA BULVÁRU. V Česku i jinde. Na rovinu vám poví že vás nechají zruinovat si život, i zasebevraždit se když o to tak stojíte. A Bartošová nebo kdokoliv jiný, jsou jen zboží a netají se tím.

Ne že bych chtěl bulvární plátky nějak chválit, ale jedno jim musím uznat. Nedělají ze sebe co nejsou, na rovinu řeknou že jste jim šumák, oni jsou tu proto aby prodávali zprávy které lidi zajímají, a ne od toho aby vám pomohli. To na rozdíl od tzv. seriozních plátků které se tváří jako dobrodinci co se za tu jejich milovanou společnost bijou jak lvi. Čest výjimkám.

Ale o té sebezodpovědnosti. To je poslední dobou taková západní nemoc, že se lidem vsugerovává že pokud něco udělají dobře a mají úspěch, sláva jim a měli by se podělit s ostatními, a  pokud někteří nedokážou nic, nebo dokonce si zvorají život, a nechtějí na tom nic měnit  je to vina společnosti, a ta jim musí ze šlamastyky pomoct, a to i v případě že o to nestojí, v kterémžto případě za to může zase ta  společnost, politici, popřípadě bulvár. Kdo vlastně ta společnost je, to je veleotázka, já říkám že ji najdete ihned takhle po ránu, jen se podívat do zrcadla, jenže to je nepříjemné, společnost jsou ti ostatní, a je pohodlnější házet vinu na jiné.

 Vzpomínám že minulý rok byl propuštěn v USA jeden Mexičan z vězení, byl tam celkem nevinně, jeho bratr byl členem gangu co prodával drogy, žádní svatoušci, stříleli po policii, ale on jen byl s nima když si pro ně přišli. Ve vězení vystudoval práva, a pomáhal  jiným opustit vězení a vrátit se do normálního života a pochopitelně s odškodným ve výši několika milionů dolarů, jak bývá zvykem. Jeho pak propustili, prachy nedostal žádné, a byl poslán zpátky domů. No a tam na něj čekala media, očekávající štavnaté hody a úpění o jeho utrpení. A začali pálit otázky, poslouchal jsem to v rádiu v autě, jak prý se k tomu dostal, a o tom jak pomohl jiným z vězení, většinou to byli černoši. Načež odpověděl že jim moc nepomohl, jelikož se ti propuštění chlapci do jednoho vrátili skoro ihned zpátky do lochu. A proč prý? Místo očekávaného nadávání na nějaký údajný rasismus odpověděl doslova - kdo má pokřivený charakter, vysvobodí ho jedině zázrak, a to ještě se musí o ten zázrak zasloužit. Jinak špatný člověk bude vždy špatný. Na otázku proč se sám o sebe nevzal a odešel domů bez halíře, zvláště když on byl nevinnen, odpověděl - nezasloužím si nic, nic tak dobrého jsem nevykonal, když se bratr dal na špatnou cestu, matka mě v slzách prosila abych alespon já se vzdálil zločinu, neuposlechl jsem, čili jsem si to zasloužil a můžu si za to sám. Novinářům dost sklaplo a tak to bylo jeho první a poslední interview. Země se po něm slehla, ale když se objeví nějaký opravdový vyvrhel, je ho všude plno a ještě na tom vydělá. Inu i mexická media jsou světová a nejeví zájem o někoho kdo trpí sebezodpovědností, i když pozdní. To se prostě nenosí.

Tak je to všude. Místo aby se v mediích v Česku objevovaly zprávy o Cikánech co žijou spořádaným životem, a byli a jsou takoví, a vyzdvihovali tyto jedince, tak se spíše dozvíte o těch ublížených, co jim dávky nestačí, nebo se jim ubližuje, diskriminujete je a práci jim nedáte, a oni  žijou v hrozných podmínkách, podívejte se na to, a ještě ti rasisté nedají pokoj a dělají kravál. Že by ale Cikáni byli lidi jako ostatní, a nikoliv debilové, čili si za to tak nějak mohli sami,  to jaksi není trendovní, že tím dělají y Cikánů debily kteří nejsou schopni si vydělat na chleba jim nevadí. Ne že by to jinde bylo lepší, i když to není žádná útěcha. Nejen v EU, ale i v Americe už to není co bývalo, dnes se v USA neúspěšní jmenují less fortunate, neboli lidé co měli méně štěstí.Takže už neexistují lenoši nebo lidé kterým je všechno fuk, zkrátka neměli štěstí. A když někdo vydělává na slušné živobytí, nebo je úspěšný třeba ve sportu a má zlatou medajli, asi měl štěstí, a tak mu to nějak spadlo do klína, čili měl štěstí, ne že by se o to zasloužil sám. Ten co nic nemá, ten asi seděl na nesprávném místě, a padlo to vedle.

 To pak vede k sociálnímu inženýrství, kde se chce ochránít milovaný národ od všeho možného, zakážou se drogy jelikož je to svinstvo, a proto už asi nejsou k mání, už to nikdo nebere. Kdo je alkoholik nebo smažka, sám si za to nemůže, to musí řešit stát. Jak, to je ten problém, není korektní si přiznat že to neumíme, a pokud ten co se takto sám zabíji se z toho dostat nechce, nezmůžeme lautr nic. A že alkoholik a smažka bývali střízliví, a věděli do  čeho jdou, to není zajímavé, přece nebudeme chtít aby se lidi učili být za sebe zodpovědní.  Ale budeme pomáhat, aby se neřeklo. Zářným případem je právě ta Iveta. Ona se z toho dostat nechce, a tak se nedostane kdyby ji mučili. Lidská vůle je nepřemožitelná, v těchto případech ale tragicky. Jenže ruku na srdce, zajímala by někoho Iveta kdyby byla nebývala slavná? Byla by to prostě jen další bezdomovkyně, která by škemrala někde na rohu o čucíka, akorát by se lidé od ní spíše odvraceli, nebylo by nikoho kdo by ji vykoupal a pomočené hadry vyměnil. To kdyby ještě zila, pravděpodobně by to už měla za sebou, nikdo by ji nedovezl rychle do nemocnice kdyby zkolabovala, měli by kolemjdoucí za to že je ožralá. Takových Ivet je ve světě víc než dost, a media nad nima roní slzy jen když se to hodí, a zase za to může ta společnost, prý jim nedá šance, nemají možnosti, ale že taková Amy Winehouse, Lindsay Lohan nebo i ta Bartošová mají veliké možnosti a výsledek je stejný, na to se kašle. Tam za to může bulvár, ano, je to celebrita, tak si na ní bulvár bezostyšně zgustne, lidé se baví, ale bulvár nebulvár, bude na tom stejně.

 Takže ty media co se sama o sobě vydávají za slušné, zodpovědné a seriozní, bylo by na čase aby se tak začala chovat. a měla by vyvzdvyhovat sebezodpovědnost . Pokud začnu chlastat, brát drogy, žrát jak nezavřený, musím počítat s tím že to bude mít následky. Když se rozhodnu nestudovat, není to tragedie, ale musím se něčemu vyučit, docela možná si i vydělám více než vysokoškolák. Nebo se nevyučím, ale budu muset makat za méně peněz, ale bude to moje rozhodnutí. A musím se poohlédnout po něčem sám, a když se rozhodnu jít žít jinam, musím se přizpůsobit, pakliže ne, nesmím se divit že to jednou blbě skončí. Když se sčuchnu se zločinci, musím počítat že dopadnu špatně. I když jsem - možná - nevinen. To mě zrovna napadá když se objevila zpráva o Češce co je momentálně v mexickém vězení. A pokud jsou slabí jedinci, není od věci jim pomoct, jenže, dokud se budeme rodit jako dodnes normální cestou, a nebudeme předem naprogramováni, tak jakákoliv obět čehokoliv se bude muset na své záchraně podílet, a to velmi moc. Jinak budeme stále číst o obětech společnosti. A nikam to nepovede.