Pravá tvář sv. Mikuláše

Dnešní věda umí oživit tváře lidí dávno mrtvých, a tak víme jak Mikulda vypadal. Narodit se dnes, byl by asi  muslimem. Ale dnes je náš, a Svatý Mikuláš je v hodně evropských zemích dětské potěšení na které se vzpomíná celý život. Ani v tom velmi ateistickém Česku nechyběl, ani za totáče. Představovali jsme si ho všelijak. Ale jak vypadal doopravdy se ví až dnes.                                                                                                                                                                           

Býval to biskup v čtvrtém století. Pocházel z Patary v dnešním Turecku, a zemřel ve městě Myra, podle něhož také bývá znám. Po smrti jeho ostatky byly převezeny do italského města Bari poté co v jeho městě zvítězil Islám.

V životě se choval velice křesťansky, celé své zděděné a nemalé jmění rozdal chudým. Přičítá se mu řada zázraků, také ten kde pomohl zoufalým ženám které neměly jiné možnosti nežli se živit prostitucí, a vhodil oknem do jejich příbytku do punčochy, v jiných verzích do boty, spoustu zlatých mincí, čímž je zachránil od ponižujícího způsobu života.  

Za svého života zažil i vězení, kam ho poslal římský císař Licinius, ten ale měl své motivy, on se Mikuláš opravdu choval, dnes by se řeklo nesnášenlivě, bořil totiž svatyně které nebyly křesťanské. Nicmémě je vzpomínán v dobrém, a vánoční dary jsou, kromě pokračování i zvyků pohanských, také jeho zasluhou. V různých zemích Evropy ho připomínáme 6. prosince. Doma jsme se i my, většinou nevěřící děti na něj velmi těšili, nic naplat, tradice je tradice, a jako větší jsme se přestrojovali, a chodili nadělovat to co nám sousedé pro každé dítě dali, měli jsme kostýmy z papíru, ale brali jsme ty role vážně,  i když jinak to  byla jen oslava a zábava.

Ale on byl člověk z masa a kostí.

Tento chlapík nebyl žádný bledý blonýn, břichatý rozesmáty dědula,  ale tmavý pán. Časem jsme si ho sice uvořili k obrazu našemu, a tak když přichází také i o Vánocích, s jakýmkoliv jménem, Santa Claus, Děda Mráz, Pere Noel, Kerstman,  Joulupukki,  Weihnachtsmann, Babbo Natale, Swiety Mikolaj, Father Christmas a spousta dalších, tak stejně oslavujeme toho samého.

Občas se vyrojí politika okolo krásných legend a tradic, jako před pár dny v Holandsku, kde znova se bouří proti tomu aby ten jejich Černý Petr byl černoušek jak tradice diktuje, tak by jim tuhle Mikulášovo tvář měli omazat o hubu, není to sice černoch, ale také je tmavý, tak proč ty ciráty. Dobře že v Česku ještě se mají dětí na tento svátek co těšit. Tak jen ať si to pěkně užijou.