Nobelova cena Míru, továrna na zbožná přání část první

Začalo to slibně, ale Nobelovka Míru, až na čestné výjimky byla dávana nýmandům po kterých dnes pes neštěkne, snílkům, někteří z nich částečně zodpovědní za vyvraždování a masakry, mašíblům, a i zločincům. Někdo si ji zasloužil, většina ne. Praktický význam to nemá, přese všechnu slávu, a stává se tato cena, která by k něčemu být měla, velkou šaškárnou. Tady jsou ti ocenění, posudte sami.

1.- 1901, Henry Dunant a Frédéric Passy, Švýcar a Francouz, založili Červený Kříž, velmi zasloužená cena.

2.- 1902, Élie Ducommun a Charles Alber Gobat, Švýcaři, za angažováni se v Bureau International  Permanent de la Paix, Stálý Mezinárodní Výbor Míru, který logicky šel do kopru za první Světové Války, poté to chvíli "fungovalo", dokud byl mír, za Druhé Světové zase do kopru.

3.- 1903.- William Randal Cremer, Angličan, za Mezinárodni Arbitrážni Ligu.  Docela slušná práce.

4- 1904.- Institut de Droit International - Ústav Mezinárodního Práva, založen v Belgii, věnuje se výzkumu mezinárodního práva. 

5.- 1905.- Baronka von Suttner, hraběnka Kinsky, z Prahy, z dob R-U,  pacifistka, napsala protiválečný román Die Waffen nieder.

6.- 1906 - Theodore Roosevelt, americký president, za  zásluhy za skončení války mezi Ruskem a Japonskem.

7.- 1907 - Ernesto Teodoro Moneta a Louis Renault - Ital a Francouz, právníci, pacifisté, vyzvávali k odzbrojení, a vytvoření Společnosti Národů, předzvěst Spojených Národů. Tak nějak se jim to moc nepodařilo, ale dobré úmysly byly, výsledek, nic moc.

8.- 1908.- Klas Pontus Arnoldson, švédský pacifista a Fredrik Bajer, dánský politik a pacifista, zasloužili se o sjednání míru mezi Švédskem a Norskem.

9.- 1909 - Auguste Beernaert, belgický politik a Paul Henri de Constant, francouzský politik a advokát, kritizovali Versaillský mír, bohužel na ně nedali, dělali úspěšnou mezinárodní arbitráž, a dali základy myšlence na vytvoření EU, nevím jestli by z ní dnes měli radost. Asi dobře že se toho nedožili.

10.- 1910.- Permanent International Peace Bureau, Mezinárodní trvalý úřad pro mír, krátce před světovou válkou, tak vidíte na co asi byl.

11.- 1911- Tobías Asser, holandský právník,a Alfred Fried, rakouský pacifista, zasloužili se o vznik  Haagské akademie mezinárodního práva.

12.- 1912 - Elihu Root, americký ministr zahraničních věcí, zorganizoval několik mírových konferencí. Pomohl vzniku Stálému Dvoru Mezinárodní Spravedlnosti.

13.- 1913 - Henri Lafontaine, Belgičan, socialista, pacifista, internacionalista, ještě rok před válkou, líder mírového hnutí. Jak úspěšné a prospěšné to bylo se dozvěděl hned příští rok.

14.- 1914 ŽÁDNÁ CENA

14.-1918 - Organizace Červeného Kříže, jedni z mála co opravdu na něco jsou a cenu si zaslouží.

16.- 1919- Woodrow Wilson, americký president, málem mu nedali cenu za ukončení války, byl totiž proti Versaillské Smlouvě, Británie a Francie na ní trvala, a za pár let se jim to vymstilo.

17.- 1920 - Léon Bourgeois, francouzský státník, za snahy o světový mír na Pařížské mírové konferenci dostal cenu, že to pak vedlo k ještě větší válce, to už je spíš taková norma.

18:- 1921- Hjalmar Branting, švédský sociální demokrat, a Christian Lange, norský politik, angažovali se ve Společnosti Národů.

19.- 1922 .- Fridtjof Nansen,  norský badatel, průzkumník, cestoval na daleký Sever, bral se za uprchlíky, aby se mohli volně pohybovat mezi státy. Svého času se mu to podařilo, pak zase čára přes rozpočet, i když za to už nemohl.

20.- 1923 -1924  ŽÁDNÁ CENA

20.- 1925 - Austen Chamberlain, anglický ministr zahraničí, a Charles Dawes, americký politik, zasloužili se zasloužili se za momentální détente a Německo dostalo půjčky, a Francie nechala Německo trochu na pokoji. Že pak to na nic nebylo.....

21.- 1926  Aristide Briand, francouzský socialista, za mládí anarchista, a Gustav Stresemann,  německý liberálni státnik, dostali cenu za německo- francouzské smíření. Oba to mysleli vážně a dobře. Nějak to pak nevyšlo.

22.- 1927.- Ferdinand Buisson, francouzský socialista, pacifista, a Ludwig Quidde, za to samé co předchozí, snažili se, Quidde pak byl proti Hitlerovi a musel pláchnout do Švýcar, vše marné.

 23.- 1928 - ŽÁDNÁ CENA

23.- 1929 - Frank B. Kellogg, americký státník, ministr zahraničí, spolu s Briandem vytvořili mezinárodní smlouvu vylučujíci válku jakožto řešení. Tyto smlouvy a toaletní papír......

24. 1930 - Nathan Soderblom - švédský teolog, za kooperaci mezi křestany, za mír, za porozumnění, proti militarizaci............

25.- 1931 - Jane Addams, americká sociální pracovnice, založila Hull House pro přistěhovalce, a Nicholas Murray Butler, Američan, rektor Columbijské University, a bojovali za mír v Evropě, v Německu....

26.- 1932.- ŽÁDNÁ CENA

26.- 1933- Sir Norman Angell, anglický pedagog, už tenkrát poukazoval na to že informace a vzdělání přináší mír, a tak na tom trval až dostal Nobelovu Cenu.

27. 1934.-Arthur Henderson, britský labouristický politik, a ministr zahraničí. Bral se za Peace through Disarmament, neboli za Odzbrojováním za Mír, TOHLE SNAD NEMUSÍM KOMENTOVAT, něco tak sebevražedného normálního člověka nenapadne, ale nezoufejte, bude se to horšit, tak čtěte.

28.- 1935.- Carl von Ossietzky, německý pacifista, antinacista, skončil, jak jinak, v koncentráku, a to ještě před válkou, dali mu Nobelovu cenu, chtěli ho tak dostat z Německa, bohužel to nešlo. Hitler z toho dostal běhavku, a zakázal všem Němcům přijmout Nobelovky. Von Ossietzky pak  koncentráku zemřel.

 29. 1936 - Carlos Saavedra Lamas, argentinský politik, ministr zahraničí, zasloužil se o skončení války v El Chaco.

30.- 1937- Robert Cecil, anglický politik, snažil se o sankce proti porušení míru, a za to snažení Nobelovka. 

31.- 1938 -Nansenův mezinárodní úřad pro uprchlíky, dobrý nápad.

32.- 1939-1943- ŽÁDNÉ CENY

32 - 1944- Červený Kříž, zaslouženě.

33.- 1945- Cordell Hull, americký politik, ministr zahraničí, zasloužil se o vznik OSN.

34.- 1946- Emily Greene Balch, americká spisovatelka a pacifistka, za práci v mezinárodní ženské lize, a John R Mott, americký ředitel YMCA, zase a zase za práci za utužení míru.

35.- 1947.-Quakeři, tentokrát američtí, to je snad jediná kongregace ke které bych se dal, nebýt ateistou, neopruzují, nepřesvědčují, nehrozí peklem ani ničím jiním, není to církev, ale každý je zodpovědný jen a jen za sebe, nikdo není trestán za odchylky od víry, a každý mluví s Bohem osobně, nebo také ne. A oni se zasloužili za záchranu lidí za druhé světové války, zachránili židy, a pomahali Evropanům po válce. Tito lidé místo tlachání něco dělali. Zasloužená cena.

1949 - ŽÁDNÁ CENA

36.- 1949- Lord Boyd Orr.-Brit, Skot, zakladatel FAO - Organizace pro výživu a zemědělství, je to agentura OSN, zajištuje dostatek vody a potravin pro rozvojové země. Nějak se to zvrtlo, a spíše je ke škodě nežli k užitku, ale úmysly byly dobré a šlechetné.

37.- 1950- Ralph Bunche, americký diplomat, první černoch, politicky korektně dnes zvaný African-American, ale jeho rodiče byli rodilí černí Američané tak se zdráhám ho takto jmenovat, vyjednavač míru na Blízkém Východě, a táhne se to dodnes, a je tam podle počtu Nobelovek čím dál tím větši mír a stabilita.

38.- 1951.- Léon Jouhaux, francouzský odborář, bojoval za sociální rovnost. Raději bez komentáře.

39.- 1952.- Dr.Albert Schweitzer, německý misionář z Alsaska, dnes Francie, jel do Afriky léčit, byl opravdu humanista, že se to nějak minulo účinkem není jeho vina. Lidé které on inspiroval se zasloužili za to že Afričané už neumírají na obyčejné nemoci, ale ted je jich tolika, že zase není co jíst,a abychom je tam chodili vykořistovat, to ani nápad, o to se postarají zase jiní dobrodinci.

40.- 1953- George C. Marshall, americký generál a politik, jeho plán, pojmenovaný po něm, postavil Evropu na nohy, škoda přeškoda že Česko odmítlo, kde bychom dnes byli, kdyby.....kdyby jsou chyby, ale možná kdybychom to přijali, nemuseli jsme prosperovat v Táboře Míru. Ale čo bolo to bolo.