Nejsem jako vy, kam se hrabete!

Jsem jiný, jiný, jiná! Koukejte se na mne! Spílejte mi, kopejte do mne, ale všimněte si proboha! To je sen mnohých.  Zažil jsem to mnohokrát. Gayové, konvertitky, emigranti.

Jsou to lidé co jim v životě něco významného chybí, sebevědomí, a hlavně láska, ne sex, ale láska. Občas jsem to vídal s emigranty. Odjeli z Česka nadávajíc na Rusy, na režim, já teda taky. Ale někteří se holt nadávání vzdát nechtěli, tak to pootočili. Najednou to bylo ve Státech nebo Kanadě všechno hnusné, zaostalé, všichni byli pitomci, jen oni byli chytří, všeznalí a kulturně na výši. Čím větši blbec, tím více takto na sebe poukazoval, většinou ti co se ani po letech nenaučili pořádně jazyk. Prostě v Americe ze sebe dělali Evropany, a pak po příjezdu na rodnou hroudu ze sebe dělali Američany a nad vším ohrnovali nos, že tam doma, v Americe, je všechno jinak, lepší. Kam se hrabete.

Tím netrpí ale jen Češi. A není to jen problém národnostní. Například gayové. Pokud jsou normální, je s nima pohoda, nikoho tim neopruzují, a baví se po svém. Pak jsou exhibicionisté, to jsou ti co pochodují v těch jejich šmajchlparádách, a vždy jsem měl dojem že ne všichni co se těchto šaškárnách angažují jsou gayové, ale jen exhibicionisti. A pár gayů kteří se mnou dělali, měli právě tento problém - jsem jiný, čumte na mně - snažili se mi a jiným vtírat se, i za cenu pohrožení že dostanou přes hubu, zkrátka, vytrvale žádat pozornost at to stojí co to stojí.

Totéž konvertité a hlavně konvertitky, i když ne jen ony. Poznal jsem takovou rodinku z Iránu, už před mnoha lety, utekli před ayatolláhem, politika v tom moc nebyla, jen se jim situace moc nezdála. Nejdříve celé rodince se dostávalo hojně pozornosti, ta pak uvadla, nic netrvá věčně, natož sláva, a tak holky, dvě dcery, se sice po islámsku nezahalily, ale začaly se cudně oblékat, to prý jejich náboženství vyžaduje, nu, pozornosti se jim dostalo, málo ale přece. Po letech ale jeli na svatbu někoho z rodiny, a pak když se vrátili ukazovali fotky a video. A helemese! V rodinném sídle ženy nemusí být zahaleny, byla tam jen rodina, ale bylo to někde mimo město, a hodně žen nějaké to zahalení na sobě mělo, a holky z Ameriky, no nalíčené, minisukně a výstřihy. Zkrátka zpátky doma to byly zase Američanky, pozornosti se jim dostalo asi hojně.

Totéž konvertitky, mimo toho co jsem psal v mém minulém příspěvku, také to je touha být jiný - jiná. Nevadí že mi budou i nenávidět, jen když si mě všimnou. Už nebudu pro lidi neviditelný - neviditelná. A to za jakoukoliv cenu, nezáleží na typu slávy, nebo jak jí dosáhnout, takova matka Štiková by mohla povídat.