Fotoblog- Češi v dávném Mexiku a oslavy nezávislosti za hurakánu.

státní zabezpečeni, školky a jesle podle Československa, a český král. To vše na jednom výletě za hurikánu, dokonce za dvou najednou, proto už přes dva týdny chčije, jde to jak z Pacifiku tak z Atlantiku najednou. No a byly oslavy mexické nezávislosti, tak jsme chtěli někam vyjet, na pláž ani pomyšlení, tam chčije ještě více, tak do vnitrozemí kde jen decentně čůrá a občas zasvitne slunce, a užít si trochu ticha a pohody mimo město.

Tak nejdříve, den před oslavama do lázní, kde jsou horká zřídla, a pěkně si človek zaplave, těch je okolo Mexiko City háfo, a my máme jedny velmi oblíbené, sice jsou 200 km daleko, na zdejší měřítka jaksi u huby. Tyto lázně mi doporučill jedni čeští židé, to už je dávno, za mé první návštěvy, dříve vypadaly něco jako takto, to za války, fotky neměli. Oni tam chodili zapomenout a odreagovat se, bývalo to exotické, daleko od světového dění, kde nic tu nic, jen horké zřídlo a malý bazének, Evropa a válka jakoby neexistovala, Hitler neskutečná figurka.

Dnes už není nikde daleko, je to normalni aquapark s restauracema, a servírky si po šichtě sednou k internetu, vše je zatraceně blízko.

A vždy když jedeme do těchto horkých lázní, voda ze zřídla 100 stupnů Celsia, v bazénech okolo 60 stupnů, tak si v té pohodě vždy vzpomenu na ty židovské manžele, a na jiné co už dnes nežijí, a na zajímavé, leč dnes zapomenuté věci, důležité a neznámé. Oni se dostali do Mexika když už židy nikde nebrali, ani v USA, lodě s nima pluly od přístavu k přístavu, Mexiko také nesmělo brát, ale ta korupce, a ta mexická nechut dělat něco podle nařízení které se jim nějak nezdá, tak spousta židů se přece jen do toho Mexika dostala, a byli za to patřičně vděčni, nedali na tuto zemi dopustit. A odměnovali se jak mohli. A jedna vdova, jméno mi z paměti vypadlo, byla vdova po českém židovi, který vypracoval pro Mexiko státní zabezpečení, tak jak bylo tenkrát v Československu, tudíž dodnes je ten systém velmi podobný českému, jak penze, nemocnice a kliniky, tak jesle a školky, to vše jak v Česku, pochopitelně že chválu za to slízli politici, jak jinak, a tak v 1943 s velkou slávou se to uvedlo, IMSS, neboli Instituto Mexicano de Seguro Social.

tohle je školka a jesle na malém městečku v San Miguel de Allende, kam jsme si vyjeli na 15 Září, den mexické nezávislosti, tam to teoreticky před více jak 200 lety začalo, a velmi se to tam oslavuje. A pouze mírně pršelo, zatímco všude jinde přišerně chcalo a byly povodně. Takže i těmto školkám stál u zrodu Čech. V blízkosti tohoto městečka stojí město větší, Santiago de Querétaro, kde byl popraven skoro český král, Maxmilián I, nebo Maxmiliano I de México. Králem českým se nestal, nechal se zlákat do Mexika kde měl dělat císaře, také se traduje že se nějak neměl s bratrem rád, tak šel od něj co nejdál. V Mexiku se mu to nějak zvrtlo, a byl popraven v Querétaru, kde se nejdříve snažil zachránit v klášteře de la Cruz, který tu dodnes chátrá.

 V této světničče v klášteře spával Maxmilián krátce před tím než byl popraven. Asi jeho poslední výhled byl na toto náměstíčko před klášterem, dnes vypadá takto, jsou to krámky, dříve obydlí, ale asi se moc nezměnilo. Dodnes neznámé, zapomenuté náměstíčko.

Těch náměstí je tam spousta, tam se oslavovalo i přes stálý děšt, oslavovalo se i před kostelama, církev sice moc nemá co slavit, po nezávislosti ji parádně oddělili od všeho světského dění a rozhodování, nebo jako například dole na obrázku - jeptišky ve vycházkovém obleku, na veřejnost nesmí v dlouhých hávech, ani mniši nebo páteři, v tom mohou chodit jen na vlastních pozemcích. Církev je opravdu odstavená, církevní snatky pro zákon neplatí, katolické soukromé školy musí vyučovat Darwina a sexualnií výchovu, na státních ůřadech,školách nebo špitálech žádné znaky náboženství nebo obrázky, a politici nesmí o žádné víře mluvit, nebo se k ní veřejně hlásit. Víra patří do kostela nebo na soukromý majetek, tam si můžete dát co chcete.

A i jinde se slavilo, popíjelo a ohnostroje byly, i přes to mizerné počasí, někteří, hlavně na menších městech šli na mši, a pak šli slavit, krápalo, vzadu ten kostel kde boj za nezávislost začal, jeden páter - M.Hidalgo, se dal na stranu povstalců proti Španělsku, byli to vesměs Španělé narození v Mexiku co povstali proti těm narozeným ve Španělsku, ti měli větší privilegia a lepší koryta, nežli criollos, neboli ti narození v koloniích. A jelikož neměli pomoc jako povstalci v USA, ti měli v zádech Francii, tak to museli nějak zařídit, čili pátera napadla náramná věc, prý panna Marie Guadalupe si přeje aby indiáni pomohli v boji. Tak se udělali vlaječky s panenkou Guadalupe, a už to jelo. Začalo to v tom kostýlku vzadu, v San Miguel de Allende. Po vítězství indiáni utřeli hubu.

Náměstíčko v San Miguel de Allende, státní kanceláře kde pak ve 11:00 večer se objeví primátor, zvolá At žije Mexiko, zazvoní, jelikož zvonem v této vesnici to začalo.

prodej vlajek, vlaječek, trikolor a tříbarevných cingrlátek na oslavy.

druhý den po oslavách stánky na náměstíčkách se vším možným, třeba domácí pečivo v igelitkách, bylo hodně vlhko.

tacos al pastor, neboli kebab, prodává se po celém Mexiku, přínos mnoha tureckých přistěhovalců, i když říct Mexičanům že to není typické mexické jídlo je pro většinu překvapení

 buñuelos s medem, neboli boží milosti

vzadu stánky se suvenýry, a zase se blíží déšt.

Tak nakonec akorát do hospody na pozole - vepřové maso s kukuřicí v mírně pálivé omáčce, a pivo. Pak domů, hurakán už měl být podle předpovědi na ústupu, jo prdlajs, vrací se, pacholek. Takže stále chčije.