Ne snad že bych z toho měl radost, naopak. Ale nechápeme pravidla hry. Už od dob Afghanistánu, kdy ho SSSR napadl, a kde si také vylámal tesáky, Západ podpořil místní aby se ubránili, což se jim s naší pomocí povedlo, a pak obratili na pětníku proti nám. To se pak čas od času opakuje až dodnes.
Sami si na chalifát netroufneme, už nejsme to co kdysi, naposledy jsme doopravdy bojovali v WW2. Ty doby jsou pryč. Už na to nemáme ten elán a odvahu, samá politická korektnost. Jen aby co nejméně lidí přišlo o život, to je sice chvalitebné, ale tak se nedá bojovat. Když to nepřítel prohraje a je na jeho straně velká kupa mrtvých, bereme to jako naší vinu. Když je tomu naopak tak také.
Takže musíme na to mít oficiálně spojence, abychom nevypadali jako nějací imperialisti, že to stejně nepomůže nás neodradí. Také potřebujeme pomoc jelikož se v tamějších podmínkách neumíme orientovat. Smutná pravda je že ani tamější vládci to neumí. Pak se tam chvilku motáme jako nudle v bandě, ohlásíme vitězství, možná přijdou svobodné a demokratické volby a my se chlácholíme že už je tam pořádek a mír. Do Iráku už podruhé USA nepůjdou, jak rezolutně prohlásil Obama, bude se jen bombardovat sídla IS. Čili vlastně nic akorát se bude dále nadávat imperialistům.
A pak to začne znova. Mají naše zbraně které jsme museli spojencům poskytnout, a ne jenom ty, už mají na nákup jiných. Například irácký chalifát je finančně podporován Qatarem a Kuvajtem, což je už dokázané, ale miliardy proudí i odjinut, není na to ještě důkaz, ale to nic neznamená, kromě toho mají peníze vlastní, ukořistěné, nebo z ropných polí které už ovládají.
Dnes dáme zbraně Kurdům, a irácké armádě, protože je potřebujeme. Zítra ty zbraně použijí pro své účely které nám nebou milé. A tak dokola. Ocitli jsme se v situaci kdy je prašt nebo uhod sedět doma nebo tam bojovat.
Snad jen ochránit naše území, máme sice morální právo si nepřítele nepustit dovnitř, ale systematicky si toto právo upíráme. Politici z krátkodobého vychcánkovstvi, a sluníčkáři z blbosti. Nepřítel si dělá u nás co chce, a my politicky korektně s úsměvem spravedlivých přihlížíme, a nechceme slyšet to co už leckde v mešitách hlásají na plnou hubu, tak se uklidnujeme že to je jen partička pomýlených živlů která ani Koránu nerozumí, a nikoho nenapadne že i kdyby doopravdy tomu Islámu nerozuměli je to úplně jedno. A že v brzké době nám pěkně zavaří.
A tady střípek. Je to většinová Británie která se potřebuje více integrovat s muslimským způsobem života, nikoliv naopak.
A to říká Cameron, který si zahrává s myšlenkou vystoupit z EU. To aby bylo jasno že s EU nebo bez ní se blbne na kvadrát úplně stejně.
