Zákon o DPH je paskvil a nepřípustně omezuje podnikání

Definitivně na čtvrtek ohlásily odborové centrály výstražnou stávku proti staronové praxi zdaňování firemních benefitů zaměstnanců. Zatímco vláda už ohlásila, že je připravena odborům v této finančně marginální otázce ustoupit a připravila i příslušnou novelu novely zákona, v poslanecké sněmovně se v jejím jménu rozhořel lítý předvolební boj.

Zopakujme si, oč vlastně jde. Od 1. ledna se zdaňují různé zaměstnanecké benefity ne podle zvýhodněné ceny, ale podle poněkud pofiderně stanovené ceny tržní - závodní stravování podle obvyklých cen v restauracích v okolí, bezplatné nebo zlevněné jízdenky podle běžného jízdného, ale i levnější ubytování (služební byty či rekreace), nebo firemní výrobky. U režijních jízdenek přitom nejde jen o korunový rozdíl v základu daně jako u piva, či pětikorunový u stravenek. Zatímco zaměstnance (nejen) Českých drah včetně důchodců přijde "režijka" na 250 korun ve druhé třídě, finanční úřady si za základ daně vybraly celosíťovou jízdenku pro první třídu za 22 tisíc korun. Při 10% DPH se tedy drahám tento benefit prodraží o dva tisíce za kus.

Paradoxem zůstává, že takto koncipovaný zákon v Česku zavedly sociálně demokratické vlády – údajně na nátlak Bruselu – a do podoby platné do konce loňského roku se dostal až v roce 2004. Tehdy se na změně skutečně podíleli bruselští úředníci, kteří říkali: „Proč něco takového máte? Tohle by odboráři v Německu nebo Francii nedopustili. A asi by nebylo dobře, aby v České republice něco takového bylo aplikováno,“ připomínal ještě vloni poslanec ODS Michal Doktor. Náhlou změnu a návrat před rok 2004 poslanecká sněmovna opět obhajovala tlakem ze strany EU, ale jak se opět zjistilo a potvrdil to i ministr financí Janota, šlo jen fámu. Směrnice sice existuje, ale má jen doporučující a ne určující charakter.

Z hlediska podnikání a zásad volného trhu se přitom jedná o zcela nepřípustné zasahování státu do tvorby cen. Jednoduše: když prodám bochník chleba svému známému za poloviční cenu než jinému běžnému zákazníkovi, nic do toho daňovým úředníkům není. Jinak by nemohly existovat prodejní akce a slevy – což, přísně vzato, jsou také jistým způsobem benefity. DPH se vždy odvádí z prodejní ceny a ne z ceny hypotetické určené navíc nějakým úředníkem od stolu. Totéž se týká stravenek nebo režijních jízdenek, ať již je jejich „tržní“ cena jakákoliv. Případná ztráta leží tak jako tak na bedrech podnikatele (zaměstnavatele). V opačném případě se dostáváme zpět do časů tzv. socialismu, kdy prodejní ceny byly stanovovány direktivně, bez ohledu na dopravní, skladovací a další náklady.

Takže tu máme poněkud tragikomickou situaci. O zachování stávající podoby zákona usiluje především ODS, která k němu ještě před několika měsíci měla vážné výhrady zejména s ohledem na dopady pro zaměstnavatele a za jeho změnu lobuje ČSSD, jež stála u jeho zrodu. Kalousek se zase jeví jako přísný strážce státní pokladny, aniž si uvědomuje, že vylévá s vaničkou i mimino – tržní ekonomiku. Nejrozumněji se tak vlastně chovají odbory – bojují nejen o zachování benefitů zaměstnancům, ale i o zachování jisté tržní kultury. Chystaná stávka totiž není nic jiného než facka hysterce (v tomto případě politikům) – obvykle pomůže a vrátí život do normálu. A pokud ne, měli by se přidat i ostatní…