Kdysi dávno jsem od táty slyšel větu, která mi dnes znovu zní v uších - "co je dovoleno Jovovi, není dovoleno volovi". To bylo v dobách, kdy jsme si byli všichni rovní, akorát někteří si byli rovnější.
Je spravedlnost skutecne slepá?
Zákon platí pro každého, mohl (a měl) by si myslet občan demokratického státu, za nějž se považujeme. Je však zřejmé, že tato zásada se vztahuje jen na běžné občany; na úřady a úředníky, poslance a senátory, hlavouny a papaláše platí jen selektivně. Bývalo to v každé době, máme to tu i dnes, bez rozdílu v politické či náboženské příslušnosti.
Nedávno jsem si větu z úvodního odstavce opět připoměl, to při čtení článku Značky hlásí mýtné, aniž se někdo ptal krajů. Menší zlo, říká ministerstvo. Mluvčí ministerstva v něm prohlásil "nepostupovali jsme přesně tak, jak zákon říká" a že se snaží "dodatečně značky legalizovat". Jestlipak orgány činné v trestním řízení zaznamenaly zjevné porušení zákona? A zkuste policejní hlídce říct, že jste při parkování volili "menší zlo" a teď to zkusíte dodatečně "zlegalizovat".
Zrovna jako s tím úklidem chodníků od sněhu - dokud se musel starat obyčejný lid o to, že na chodníku před jeho domem je uklizen sníh, úřad bedlivě hlídal, je-li včas a dobře uklizeno a běda, jestli ne. Dnes? Stát tuto povinnost (zcela správně) přenesl na majitele pozemku (nejčastěji onen dosud pouze hlídající úřad), a ejhle, kolik nám přibylo chodníků, jež se v zimním období neudržují a výmluv, že na úklid nejsou peníze a lidi a lopaty a kdoví co ještě. Ptal se do loňska někdo lidí, jestli na to uklízení mají čas, peníze a lopaty? Neptal!
Pro další příklady nemusíme chodit daleko - mám-li státu či úřadu něco platit já, je na to termín a běda človíčku, jak se opozdíš, penále tu je hned, než bys řek' švec. Dluží ti něco úřad? Neboj, však se dočkáš, vždyť není spěch. Jako třeba v nedávné pohádce se soudy, které neměly peníze na vracení peněz občanům - "Soudy nemají peníze na vracení poplatků, lidem dluží půl miliardy". A to je moc soudní zrovna ta, která by měla hlídat a garantovat všem bez rozdílu právo a spravedlnost.
Při pohledu směrem k déletrvajícím demokraciím jsem stále v naději, že se to zlepší s přibývajícím časem a novými, snad nezkaženými generacemi lidí, jen to asi bude chtít víc času. Akorát mám obavu, kdo asi tak ty mladé generace vychová, když dnes vidí daleko více negativních příkladů a vzorů než těch pozitivních, když dnešní novináři zapomínají pravopis a mravní zásady a píšou raději nekvalitní bulvár a špínu, když "nové svěží" větříky v politice čpí starou zatuchlinou a kvalitní učitelé jdou raději do byznysu, než do škol.
A tak, ač zarytý ateista, mi nezbývá než si postesknout: chybí nám mravní imperativ, vpodstatě víra, leč v mém pojetí ne v boha, ale v lidskou slušnost, poctivost a smysl pro spravedlnost. A odvaha vyžadovat za každých okolností stejný přístup pro všechny a po všech.
