Šetřit se nebude?

Jak se tak zdá, ani úřednická vláda se příliš nehrne udělat to, co už i dvanáctiletý Mikuláš považuje za nezbytné - šetřit, šetřit, šetřit.

Dvanáctiletý MikiMF Dnes

 Ale co taky čekat od slepence ministrů, vzniklého jako kočkopták po "nečekaném" pádu vlády na jaře tohoto roku. Nikomu se do úspor na výdajové straně účtu nechce, to je vidět i na návrzích ODS, která ač by jako pravicová strana měla mít v prioritách omezení role státu a snižování přerozdělování daňových výnosů, velmi váhá nad návrhy ministra a rozpočtového guru na MF ČR Eduarda Janoty.

 A už vůbec se nedá očekávat nějaká velká odvaha ke snižování mandatorních výdajů u ČSSD, kde ještě stále vskrytu duše ctí Špidlovo "zdroje jsou". Ovšem v okamžiku, kdy jen úroky z našich dluhů dosahují více jak 40 mld korun a příští rok přes 60 mld kč, jeví se mi tohle váhání jako smrtelná ťafka už i současné mladší generaci, ne jen našim dětem, jak se obvykle říká.

 Pokud se totiž tato suma rozpočítá na občany, každý dlužíme kolem jednoho sta tisíc korun, takže pokud bychom to skutečně měli zaplatit, nejméně polovina obyvatelstva ČR by musela vyhlásit osobní bankrot, neboť po započtení takové sumy by byla ve značném mínusu. A byla by to zhusta právě ta část "lidu", která pravidelně volí právě levici, jež toto zadlužování dotáhla k nejvyšším metám i v době, kdy se hospodářský růst počítal na celá procenta a ne jen na desetinky, jako nyní (a to ještě kdoví jestli, statistika je v tak malých číslech dost nejistá).

 "Bohatým vezmeme, chudým také" říká ministr Janota a ačkoliv si to naši politici téměř bez rozdílu stran nechtějí připustit, jinak to nepůjde. Za dluhy, které náš stát nasekal můžeme totiž i my, obyčejní nebohatí voliči. Nikdy v posledních letech jsme nedali ve volbách žádné vládě tak jasný mandát, aby mohla tuhle zemi řídit naplno, vždy to byl nějaký ten koaliční slepenec, případně opoziční smlouva. A to se logicky muselo odrazit na stavu naší ekonomiky, když není řízena alespoň po jedno volební období podle konkrétního jasného manažerského záměru, ale vždy podle kompromisu, vyjednaného mnohdy "napříč politickým spektrem", jak praví aktuální společenské ptydepe.

 Současná krize totiž jen zvýraznila vše špatné, co tady vlády a politické strany napáchaly dosud. Tak jestli jsou nyní politici schopni se během pár dní dohodnout na úpravě Ústavy, takto základního kamene každého státu, ve věci předčasných voleb, co kdyby se dohodli i na řešení tradiční patové povolební situace a upravili jedním vrzem i části týkající se volebního systému? Ale to je určitě ani nenapadne, současný stav jim bohužel vyhovuje, neboť znamená, že i když se zrovna ta či ona strana nedostane do vlády, vždycky tak či onak dostane líznout, a o to jim bohužel asi jde všem a v první řadě.

 Lidi, zkuste už jednou, prosím, rozhodnout jednoznačně! A je mi fakt jedno, jestli to bude v říjnu, nebo v listopadu :o)