Mám rád větu, kterou započal Henry David Thoreau svoji esej Občanská neposlušnost: „Nejlepší je taková vláda, která vládne nejméně“. Žijeme ale v době, kdy se odkaz klasiků hroutí. Vláda premiéra Nečase v podstatě nevládne, přesto vstoupí do historie jistě něčím naprosto jiným, než svoji výjimečnou kvalitou.
Podíváme-li se na nedlouhé dějiny tohoto kabinetu, nalezneme řadu rekordů, které nutně vyvolávají otazníky. Například fakt, že hned tři členové kabinetu byli zvoleni za jiný subjekt, než za jaký ve vládě vystupují. Taková míra přeběhlictví sama o sobě naznačuje, že nesledujeme standardní politickou situaci. Nebo osmidenní kariéra ministryně obrany, což je pravděpodobně rekord minimálně evropský. Možná i světový, pokud bychom pustili z hlavy obskurní režimy, kde se členové vlády stávají obětí atentátů nebo kanibalského prezidenta.
Dva a půl roku Petra Nečase u kormidla státu se vyznačují neuvěřitelným výkonem – totiž jsou zároveň dvěma a půl lety neustále politické krize, která se stala standardem. Dramatické prohlášení předsedkyně vládní strany, která byla premiérem zostuzena odvoláním osm dnů poté, co ji tentýž předsedy vlády do funkce navrhnul a prosadil, už vlastně nikdo nebere vážně. Když Karolína Peake řekne, že její sesazení je faktický konec koalice, všichni mávneme rukou a víme dopředu jedno – v tomto konglomerátu podivných bytostí, které zabydlují vládní strany a ministerská křesla, nemá podobná věta žádnou faktickou cenu. Tady neplatí slovo, neplatí zde, že jednou řečené se nebere zpátky, že slib je slib, podaná ruka závazek a podobně. Tady neplatí pravidla slušných lidí, ale jakési prazvláštní zvyklosti, které jsou normálnímu smrtelníkovi těžko pochopitelné.
Míra korupčnosti systému, který drží vládu u moci, je fascinující. Já tím nemám na mysli ona lidová podezření, že strana LIDEM se za ministra Pavla Dobeše pásla na železnici, že ODS si ulupuje ze státního tam nebo onde a TOP09 si bere plnými hrstmi na financích. To je sice možné, říká se to, ale nejsou důkazy, tedy jsou to jenom a pouze spekulace a nic jiného. Já nyní myslím korupčnost politické moci. Podívejme se na to střízlivě: ODS zahodila svůj volební program nebo alespoň jeho podstatné části odhodila, TOP09 porušuje svoje sliby a prosazuje řešení často odlišná od volebního programu. Věci veřejné žádný program v podstatě neměly, ale o to je jejich rozpad na staré VV a nové LIDEM zábavnější. Místo jedné strany, která politicky netuší, čí je a kolik bije, tady máme takové strany dvě. Kdyby podobné dělení pokračovalo v budoucnu dál, je možné, že nás velmi brzo strany zavalí jako lavina.
Přesto tato „koalice“ dál vládne a ať jsou spory vypjaté, jak chtějí, vládnout i bude. ODS poté, co prosadila zvýšení daní navzdory všemu a všem, oznámí zrušení jednoho ministerstva. Ale nikoliv ještě ve svém funkčním období – tento kabinet pouze připraví prostor, teprve následující vláda má skutek opravdu vykonat. To je naprosto neuvěřitelné a strašné. To je obrovská lež na národu, směšný úhybný manévr, který má vytvořit zdání, že ODS je strana, která nezmuchlala vlastní ideje a nevyměnila je za posty a platy.
Z toho ale plyne i něco dalšího. Dosavadní permanentní zmatky a hádky budou pokračovat a to až do hořkého konce volebního období. Jednu politickou krizi nám nadělila tato vláda pod stromeček. Sotva si odfoukneme a řekneme „Ufff, to zase byly Vánoce“, bude následovat krize další. Stejně hloupá, stejně nechutná a stejně poťouchlá.
To nejlepší, co můžeme udělat, je nebrat to pro příště vážně. Vláda nám stejně požehnaný, šťastný a úspěšný příští rok nezajistí. Budeme se o to muset přičinit sami. Vláda by pro nás mohla udělat jedno – mohla by nás přestat obtěžovat svými vnitřními problémy, a když už je neustále vytváří, tak si je řešit nějak kultivovaně bez toho, že by nám je neustále vnucovala.
Obyčejně si lidé přejí požehnaný nový rok, štěstí a zdraví, hojnost, pohodu. Což všechno přeji čtenářům iDnes a příznivcům mého blogu děkuji za jejich přízeň. K čemuž nám všem přeji také vládu, která „bude vládnout co nejméně“, ale ne tím, že nás bude neustále vystavovat tlaku a stresu. Jako o těchto Vánocích. PF 2013.
