Pražská politika je, jako guláš ve špatné restauraci a ještě ke všemu došly knedlíky. Přílohou pak je okoralý tovární chleba. Není to k jídlu. Řízení města se změnilo ve frašku, během které jde o posty pro strany a ne o rozvoj města.
Máme nejslabšího primátora od dob bohéma, jinak skvělého fotografa a výborného překladatele Jaroslava Kořána, který třímal primátorský řetěz v letech 1990 a 1991. Samozřejmě, že je krize, ale strmý pokles rozpočtu hlavního města začíná ohrožovat fungování Prahy jako celku. Pochopitelně svůj vliv má i fakt, že stát odebral peníze velkým městům a pod tlakem TOP09 a Starostů je přesměroval do malých obcí. To jsou všechno kroky, se kterými se musí vedení Prahy vyrovnávat. Jenže minulých dvacet let také nebylo dost peněz. Ve skutečnosti totiž nikdy není dost peněz a rozpočet je uměním možného. Městské části si vždy musely poradit, magistrát si musel poradit a najít zdroje. Také bylo někdy nutné odložit lákavé akce, zajímavé investiční projekty. Jednoduše proto, že město musí mít i na elektřinu pro školy – a musí si poradit i přes to, že elektrická energie je stále dražší. Snad i kvůli tomu, že stát až příliš podporuje cosi, co nazýváme obnovitelnými zdroji.
Když město stavělo, jako například tramvaj na Barrandov, znamenalo to nefinancovat jiné akce. Také jsme si museli stanovovat priority. Praha 5 je toho příkladem. Přednost měly i tak kuchyně, tělocvičny a hřiště s umělým povrchem pro základní školy – díky tomu je mají všechny školy v městské části a mohou je poskytovat i pro další volnočasové aktivity. Stejně tak měly přednost renovace mateřských školek, abychom měli dostatek volných míst pro děti z Prahy 5. Že bychom se dostali do situace, kdy nebudeme mít na úklid ulic, parků a škol či na elektřinu či vodu pro tato zařízení, to bylo naprosto nemyslitelné. Nicméně nyní se situace vyvíjí právě tímto směrem.
Jsem hodně zvědavý na jednání zastupitelů hlavního města, na které se bude rozpočet projednávat. A zvláště zvědavý jsem na to, jaké priority nakonec město zvolí. Pokud nedokážou najít zastupitelé taková řešení finančních problémů, která minimalizují dopady na chod Prahy a jejích městských částí, přičemž se budou vymlouvat na krizi, pak se objevuje otázka, zda jde o lidi na svých místech.
A co se týká slabosti nebo síly primátora? Primátor je v našem modelu jenom jedním z radních a jeho specifické postavení je dáno funkcí, nikoliv kompetencemi. Nicméně primátor musí být mužem na svém místě a musí být autoritou! Snadno může dojít k situaci, kdy je primátor pouze figurkou a město řídí úplně někdo jiný. V poslední době nevidím do „střev“ a detailů pražské politiky, ale nemám pocit, že by bylo o co stát a o co soutěžit. Jestliže se to nelíbí ani primátorovi, který to ostatně s oblibou říká na veřejnosti, měl by to vyřešit a tou autoritou se stát. Primátor bez autority a bez vůdcovského vlivu na chod města ztrácí smysl. Takže současný primátor by měl buď získat znovu autoritu pro svůj úřad, aby mohl převzít řízení Prahy do důsledků odpovědnosti (i zásluh), nebo z funkce odejít. Ale pochodovat městem s řetězem na krku a každému na potkání vyprávět, že to je jen pozlátko a že skutečnou moc usurpují jiní, to je dobrá cesta k tomu stát se politickým Hurvínkem.
