...Zemanovo prezidentské poděkování. Je to korupční jednání nebo není, pane vrchní státní zástupče?
Vzpomeňme si, jak před 2. kolem prezidentské volby došlo k dohodě mezi Milošem Zemanem a Janem Fischerem, že Fischer svým voličům doporučí volbu Miloše Zemana. Dnes je jasné, že neúspěšný prezidentský kandidát s diletantsky vedenou a nejhůř financovanou kampaní Jan Fischer dostane lukrativní post vicepremiéra a ministra financí ve vládě odborníků premiéra Jiřího Rusnoka přímo kontrolované prezidentem Zemanem. Pokládám tedy logickou otázku, zda to není obdobný exces, za který vrchní státní zástupce nyní žádá Poslaneckou sněmovnu o vydání Petra Nečase k trestnímu stíhání, neboť ten měl údajně uplácet nabídkou lukrativních postů své kolegy Šnajdra, Tluchoře a Fuksu ve státem kontrolovaných společnostech.
Prezidentův kancléř Mynář nedávno v televizi mluvil o tom, že s tímto posledním neobsazeným postem ve vládě očekává takovou třešničku na dortu, zlatý hřeb sestavy designovaného premiéra Jiřího Rusnoka. No to se předsedovi vlády opravdu povedl hřebíček. Vláda odborníků? Pan Fischer není ekonom, nýbrž dobrý statistik a škoda, že se švec nedržel svého kopyta. Dost možná třeba i národohospodářským otázkám nějak rozumí, necítím se být v této věci expertem, tak nesoudím. Ale i kdyby – je tedy nad slunce jasné, že je to jasnou odměnou za podporu Miloše Zemana ve 2. kole prezidentských voleb. Pozor! Třešnička k třešničce sedá a byl z toho únor 1948..
Pokud je známo, tak po prezidentské kampani Jana Fischera zůstává pořád díra pět a půl milionu korun. Není to poněkud diskvalifikující fakt u člověka, který má řídit české národní finance??? Jen doufám, že si za pár měsíců nebudeme klást otázku, jaká díra zůstala na ministerstvu financí, Do svátku sv. Anny (26. 7.) má být prý, alespoň podle šéfa jeho prezidentské kampaně dr. Pirka (špičkového kardiochirurga), vše srovnáno a vyrovnáno. Nechejme se tedy překvapit, kdo a z jakých peněz tuto kaňku na prezidentské kampani nakonec zaplatí.
Celý Rusnokův kabinet je podivuhodná sbírka ještě podivnějších figur se zajímavou (ne)politickou minulostí, kde třeba ministr obrany Vlastimil Picek prohlašuje, že chce zůstat ministrem kvůli pronájmu gripenů, tedy kvůli něčemu, co by opravdu neměla rozhodovat vláda dočasná, teoreticky apolitická, ale vláda zvolená v řádných volbách. A tak bych mohl pokračovat dále. Je to jedno s druhým.
Neúspěšný rybář prezidentských hlasů Jan Fischer není nepřijatelnějším kandidátem než mnozí jiní ze sestavy pana Rusnoka, možná jeho příklad jenom nejvíce křičí. Hlavním problémem tohoto kabinetu je ale stejně něco jiného. Jde samozřejmě o způsob jeho vzniku, o extenzivní výklad Ústavy v podání prezidenta a o fakt, že tato vláda s velkou pravděpodobností nedostane důvěru Poslanecké sněmovny. Dokud ji nezíská a pokud ji nezíská, tak by tato sestava neměla dělat naprosto nic nad rámec té nejobyčejnější a nejbanálnější agendy, jaká je vůbec možná.
Prezident Miloš Zeman je zcela jistě stratég nebývalých kvalit a má vždy svoje kroky promyšlené do posledního detailu a dlouho dopředu. Třeba má v rukávu nějaké neuvěřitelné karty, které ve správnou chvíli vytáhne a které budou znamenat překvapivých 101 hlasů pro vládu Jiřího Rusnoka. Vůbec bych to nevylučoval. Pokud však svoje umění tentokrát přecení, pak je také třeba říci, že jeho experiment se hrou na vládní pokus může stát nás daňové poplatníky několik desítek milionů korun přímých nákladů. Což by v takovém případě nemělo zůstat zapomenuto. Stejně jako dluh Jana Fischera za jeho prezidentskou kampaň. Na závěr si neodpustím přísloví: Svatá Anna chladna z rána … Pozor pane ministře!
