Pokusme se aspoň na chvíli nemyslet na válečné hrůzy těžce zkoušené Ukrajiny a zastavme se u záležitosti zdánlivě malicherné, povahy jazykové, avšak s možným politickým přesahem.
Ta politika… Farizejské divadlo. Přespříliš nečistoty a nevábného odéru. Vystrčený lakmusový papírek nepochybně záhy zčervená. Okolní prostředí je veskrze kyselé.
O mnoho lépe si u mě nevede ani politika jazyková. Tedy ta, která jen zaslepeně zakazuje, přikazuje, postihuje, buzeruje… V roli pověstného červeného hadru se může ocitnout i prachobyčejná předložka.
Před více než stoletím bylo u nás kupř. zapovězeno užívání časové předložky během (a mnohých dalších). Již nikdy víc to germánské během války! Proč? Poněvadž můžeme říct hezky česky třeba v době / za války. Kdeže ty loňské sněhy jsou… Chápu. S odstupem doby se to snadno kibicuje, ale přece jen...
A co tedy s tou statečnou Ukrajinou? Na, nebo do?
Napřed malé výběrové exposé. Konkurenčních spojení různého druhu a významu nalezneme v současné češtině mnoho. Někdy je rozdíl generační: senioři jedou do chaty a do koleje, ostatní již drahnou dobu na chatu a na kolej. To asertivní na se drze dere kupředu – stále více lidí dnes jde na pokoj, na hotel, na recepci, na ubytovnu, na bazén…
Předložka na je mnohdy uzuální, určitá spojení se prostě ustálí a užívají jaksi automaticky, spontánně. Pojí se třeba s městy Mělník, Dobříš, Kladno aj. (tedy Jedu na Mělník), zažité je její spojení s ostrovními státy – Jedu na Filipíny, na Maledivy aj. – kdy převažuje hledisko geografické, nikoliv politické (Jedu do Indonésie, do Japonska). Rozdíl je dobře vidět např. ve spojení Jedu na Kubu (ostrov) versus Jedu do Kubánské republiky (stát).
Ustrnulé je také spojení Lidé vyšli na ulici, zřetelně odlišené od Lidé vyšli do ulic, archaickým se už stalo rozlišení Šel na pole (pracovat) a Šel do pole (bojovat).
Roli může hrát velikost prostoru, srov. Vyšel ze třídy na chodbu kontra Dej ten kufr tam do té chodbičky (tady se to rozpínavé na už ale objevuje také). Podobně: Okna vedou na ulici, na dvůr (jsou dostatečně vysoko, je vidět podstatná část ulice) proti Okna vedou do ulice, do dvora.
Běžně se řekne Jedu na hory (ev. na poušť), předložka do by se užila v případě, že chcete proniknout hluboko, do nitra daného teritoria, že vás to okolní prostředí zcela obklopí a pohltí (Vydali se na dlouhou túru do hor, na expedici do pouště). Předložka na může vyjadřovat pouhé směřování (Nejede náhodou na Brno?) nebo vzdálený cíl cesty (Příští pátek jedu na tábor).
Zajímavým faktorem je mluvnické číslo (Jedu na Šumavu, na Českomoravskou vrchovinu, na Kavkaz, ale do Krkonoš, do Alp, do Beskyd) nebo společenská důležitost instituce (Jde na obecní úřad, na policii, na poštu, na magistrát, na ministerstvo, na ambasádu, na konzulát), popř. střední a vysoké školství (Chodí do základní školy, ale na střední a na vysokou; na se už ale užívá univerzálně). Rozdíl je taky mezi spojením Jde do školy (do budovy školy) a Jde na školu (studovat).
Předložka na nemá mnohdy význam místní, ale účelový: Jde do sálu (např. v galerii), ale na sál (třeba primář operovat); Chodí do tanečních (prepozice do se ráda vyskytuje se jménem v množném čísle), avšak Chodí na klavír, na němčinu. Podívejte se ještě na tyhle odlišnosti: Jede do Jiráskova Hronova, do Smetanovy Litomyšle (město) a na Jiráskův Hronov, na Smetanovu Litomyšl (kulturní událost).
Podobné případy by nebraly konce. Radši tedy zpátky k Ukrajině.
V češtině se s velkou mírou pravidelnosti užívá předložka do pro území zřetelně vymezená, administrativně vytyčená, s jasnými a ostrými konturami (republika, okres, kraj, provincie, stát, župa, prefektura, hrabství, království, knížectví, sultanát…). Mělo by se tedy třeba říct Jedu do okresu Břeclav (jasné hranice) a Jedu na Břeclavsko (prostor spíše vágní). I tady to trochu kazí to potenciální výbojné na… Máme ale třeba spojení Jedu na Vysočinu x Jedu do kraje Vysočina, Jedu na Floridu x Jedu do státu Florida…
Jakousi výjimku tvoří Morava, Slovensko, Ukrajina. Nejspíš z toho důvodu, že daná území byla dlouho součásti většího celku, v němž se tak trochu ztrácela. Jakmile se ovšem spojí se slovem politickým, správním, administrativním, vystupují z amorfního mlžného oparu a objevuje se to očekávané do: Jedu do Jihomoravského kraje, do Slovenské republiky, do Ukrajinské republiky…
Roli i zde hraje letitý úzus, zažitá a ustálená zvyklost, tedy stále na Moravu, na Slovensko, na Ukrajinu. Tváří v tvář všem těm válečným zločinům a nezměrné odvaze ukrajinského národa bych se však v případě Ukrajiny přimlouval za malou jazykovou změnu, tedy za tu předložku do. Může znamenat víc, než by se mohlo na první pohled zdát…
