Jsme v dobrých rukách krále Miroslava

Tak jsem se dnes opět pobavil, když jsem si přečetl, že nám naše vláda schválila rozpočet a ministrovi financí se ještě povedlo vyhrát pouliční bitku. Podle vlastních slov dvakrát po sobě zfackoval jakéhosi drzého mladíka, který měl vlastní názor. Pokud se stejná praktika, tedy za peprný vlastní názor pár facek, prosadí i v parlamentu, konečně se snad zvedne sledovanost přenosů z práce našich zákonodárců. Doufám, že pan ministr příště na ulici nepotká dvoumetrového, sportovně založeného třicátníka s vlastním názorem. Kdo by nám potom spravoval státní kasu? Bezzubého zákonodárce jsme tady už měli, sice jen několik dní, ale stálo to za to.

Také Věci veřejné se dnes vyznamenaly. Nejprve chtěly o 14 miliard korun víc pro dopravní infrastrukturu, potom si určily 9 miliard jako naprosté minimum, aby se nakonec dnes ústy ministra dopravy Pavla Dobeše rozplývaly z přídavku 4 miliardy, které stačí asi tak na 3 km dálnice. Je to tak nějak stále stejné - nejprve výkřik, hrozba vládní krizí a potom ústup do předem připravených pozic. Nevím, jestli jsme dnes viděli 35. nebo už 36. díl této nudné telenovely. Dnešní politika ztratila smysl. Pokud je něco nepřekročitelné v pondělí, musí to být nepřekročitelné i v úterý a dokonce i v sobotu a neděli. Prostě a jednoduše nastane čas, kdy je potřeba praštit do stolu, vykřiknout a vydržet, a to i za cenu ztráty židle.

O politice se říká, že je špinavá. Nevím, jestli je špinavá, určitě je ale divná. Když vidím dva politiky z různých stran politického spektra, jak se u řečnického pultíku počastují mnoha zoologickými výrazy a urazí se do pátého kolene, aby spolu za půl hodiny za doprovodu televizní kamery odcházeli v objetí a s úsměvem vstříc zářným zítřkům, chápu rozmrzelost lidí nad tímto drahým divadlem. Určitě by si radši dvakrát do roka koupili lístek do národního a podívali se, jak hrají opravdoví profesionálové. Ti mimopražští by kulturní zážitek určitě spojili s prohlídkou našeho krásného hlavního města a určitě by i něco utratili, aby se nám ten státní rozpočet trochu plnil. Od politiků by lidé určitě mnohem raději než špatné divadlo chtěli, aby program, s kterým kandidovali, platil i druhý den po volbách. Aby u nich našli zastání, aby cítili, že jim stát v těžkých dobách pomůže. Odpradávna se lidé v těžkých dobách uchylovali za městské hradby, když přicházel nepřítel, odpradávna byly pro ty nejpotřebnější a nejchudší zřizovány chudobince, špitály a sirotčince.

Opravdu nevolám po tom, abychom štědře rozdávali dávky „nemakačenkům“ a lajdákům. Slušný člověk však má v nouzi právo na pomoc svého státu. Dnes se na to zapomíná a z občana se stává chodící peněženka, která stále více odvádí státu na DPH, na spotřební dani, na všech možných poplatcích. A pokud se nemýlím, tak dalším krokem této vlády bude snaha o zvýšení DPH na 19% již od příštího roku. Přesně tak si totiž vyloží současnou prognózu MMF, která nám přisuzuje růst HDP pro příští rok o 0,8% nižší, než na který ministerstvo financí postavilo příjmy pro dnes schválený rozpočet. O tom, že by konečně došlo ke zdanění některých nevýrobních monopolů nebo zavedení progresivní daně, nikdo uvažovat nechce. Rezignujeme naprosto zbytečně na výběr přímých daní a vybíráme nepřímé od našich občanů. Kde to skončí? Úplně stejně jako v té pohádce, tam se utíkalo do země krále Miroslava beztrestně zpívat. Dnes se půjde z Miroslavovy země nakupovat jinam. Nám už dnes v Německu nakupuje celé příhraničí. Když už dnes je lahvová „dvanáctka“ Prazdroj levnější v Mnichově než v Plzni, je to vážně na pováženou. Jestli je cílem této vlády, abychom vyváželi naši se ztenčující spotřebu do zahraničí, jsou na dobré cestě.