Na čínském trhu se už půl roku děje něco bezprecedentního, a média si toho - jak jinak - nevšímají.
Čína prodloužila zákaz prodejů cenných papírů pro velké akcionáře, který zavedla přesně před půl rokem a měl dnes skončit. Zpráva proběhla bez výraznějšího zájmu finančních médií, která se spíše věnovala, dle mého názoru, sekundárním efektům: „novoročním výprodejům“ a zrušení 7% limitu pro denního pohyb na tamních trzích. Ovšem právě zákaz prodejů vnímám jako bezprecedentní krok, který rozdmýchává krizi likvidity.
O co se jedná? Pravidla z 9. 6. 2015 zakazují akcionářům s podílem +5% prodat více než 1% balík v průběhu tří měsíců a transakce musí být navíc nahlášeny 15 obchodních dní dopředu. Regulace, která vznikla jako reakce na květnové poklesy, rovněž omezila primární nabídky akcií a úplně zmrazila obchodování s několika stovkami firem.
Ekonomové jsou od léta toho názoru, že čínská vláda má dostatek nástrojů (např. kvantitativní uvolňování), aby problémy zvládla, že se jedná pouze o nutné turbulence při přechodu z modelu centrálních investic k vyšší spotřebě domácností, a že omezení prodejů na akciovém trhu je jedním z legitimních opatření k zastavení panických poklesů. Já myslím, že podceňujeme dopad takového kroku. Není divu, nemáme z čeho vyjít, historie žádné západní burzy totiž nezná podobně radikální restrikci.
Konečný důsledek je nasnadě – krize likvidity. Nejsou-li přirození prodejci schopni prodat, trh ztrácí primární přenosovou a distribuční funkci. Představte si, že jste podnikatel se jměním uloženým v akciích firmy. Narazíte na výbornou příležitost, ale nemůžete ji zafinancovat, protože momentálně nedisponujete s vlastními penězi. Stejně tak, podniky jsou nuceny odkupovat vlastní akcie namísto investic, a lidé nemohou utratit peníze za zboží a služby, protože je mají uzamčené v akciích nebo je ztratili v předchozím výprodeji. Kapitál brzy začíná chybět v reálné ekonomice.
Regulátor skrze brokerské domy pumpuje peníze do firem bez ohledu na jejich fundamentální výkonnost, což samozřejmě na čas oddaluje pokles, ovšem dále vysává volné peníze z ekonomiky. Ta je stále poměrně uzavřená, takže nedostatek volných prostředků sice nebude tolik cítit v jiných zemích (kromě významného! psychologického efektu), ovšem ještě více to prohlubuje čínské problémy – nelze spoléhat na příliv zahraničního kapitálu.
Podpůrná opatření se snadno zavádí, ale složitě opouští, investoři se na nich totiž rychle stanou „závislí“. Jak pečlivě musel FED časovat ukončení QE, jak obezřetně našlapuje ČNB ohledně měnových intervencí, jak dlouho budou trvat kapitálové kontroly v řeckých bankách? Čínský akciový trh je nyní právě v takové situaci, jako když zavřete banku. Jakmile se dveře rozlétnou, všichni poběží vybrat úspory. Buď tedy necháte peníze pod zámkem (s dopadem na reálné investice), nebo vytvoříte paniku u vchodu. Rozhodování není jednoduché, ale pouze druhá možnost vede k ozdravení.
Čínský regulátor zvolil variantu první – zakázal vlastníkům prodávat - a tento týden platnost svého rozhodnutí prodloužil. Argumentuji, proč je tato politika chybná a proč povede k dalšímu prohloubení krize likvidity. Investoři mohou sledovat budoucí zrušení tohoto vládního nařízení jako předstihový indikátor možného obratu.
