„Ty písničky se nezrodily z čista jasna. Nevycucal jsem si je z prstu. Navzdory tomu, co říkal Lou Levy, mají předlohu. Všechny vyšly z tradiční hudby: folku, rock & rollu a swingu." Bob Dylan
"Jak je psát, jsem se naučil, když jsem poslouchal ty původní. A hrál jsem je, a potkával ostatní, kteří je hráli v době, kdy skoro nikoho nezajímaly. Nezpíval jsem nic jiného, a ony mi daly mustr, který je fér, totiž že všechno patří všem. Tři nebo čtyři roky jsem usínal jen při zvuku folku. Zpíval jsem ty písně všude, na večírcích, v klubech, v kavárnách a barech, na festivalech. Byl jsem schopný naučit se motiv a zopakovat jej za hodinu, přestože jsem ho slyšel pouze jednou. Kdybys zpíval „John Henry“ tolikrát jako já, taky bys složil „How many roads must a man walk down?“. Kdybys dal „come all you“ odrhovačky tolikrát co já, taky bys přišel na „Come gather 'round people...“ Taky bys to uměl. Není na tom nic tajemného. Prostě bys to podvědomě udělal, protože to stačí, protože to je všechno, co znáš. To bylo všechno, co mi bylo drahé. To byly jediné skladby, které dávaly smysl.“ (Z děkovné řeči B. Dylana k ocenění nadace MusiCares z 6. 2. 2015)
Investiční nápady se nerodí z čista jasna. Nikdo si je necucá z prstu...
Už několik měsíců se probírám investičními tezemi v databázi Value Investors Club (www.valueinvestorsclub.com). Stovky hodin času, tisíce stran zdůvodnění, proč akcie určité firmy vlastnit, nebo naopak prodat, datované až patnáct let zprátky, kdy klub vzniknul. Někdy opřené o matematické modely, jindy o pocit z rozhovoru s ředitelem podniku. Některé krátkodobé (spekulace na odkup, prokouknutí nevýhodné akvizice, aj.), jiné zaměřené na silnou konkurenční výhodu, která může přetrvat léta. Spousta firem už ani neexistuje, sloučily se, nebo byly staženy z veřejného obchodování. Skoro nikoho to nezajímá. K čemu číst neaktuální burzovní tipy, říkají. Stejně to dělám.
Sleduji postup autorů při výstavbě argumentu, jejich hodnocení rizikovosti investice, míru kritičnosti k vlastnímu úsudku a další aspekty tezí. Srovnávám předpoklady, ze kterých návrh povstal, s tím, co se opravdu stalo a jak na to reagovala cena daných akcií. Hlouběji pronikám do zákonů, které ovládají rozličné sektory ekonomiky a méně mě překvapuje chování jednotlivých subjektů v nich. Dává to smysl. Nevím, proč bych měl dělat něco jiného.
Kdybys prozkoumal tolik společností jako Warren Buffett nebo Peter Lynch, taky bys po pěti minutách rozhovoru s ředitelem firmy věděl, jestli chceš koupit její akcie. Kdybys přečetl tolik finančních výkazů jako oni, taky bys vydělával 20% ročně. Kdyby Ti dávalo smysl věnovat investování svůj život, taky bys to uměl. Pokud ano, odkaz na poklady Value Investors Club je malý dárek ode mne. Mustr světa je totiž fér, a všechno patří všem. Jen všichni nemohou všechno mít, není na to čas.
