Před sňatkem měj oči otevřené, po něm už tolik ne

Třístupňová škála analytických doporučení (Koupit-Držet-Prodat) mi vždycky připadala jako nesmyslný paradox. Co to znamená „držet“? říkal jsem si. Není to jen jiný, alibistický, výraz pro „nevím“?

Striktně logicky by přeci snížení z „koupit“ na „držet“ mělo znamenat „prodat“ a vice-versa při zvýšení z „prodat“ na držet“. Není-li akcie dostatečně atraktivní, abych ji chtěl dále přikupovat, měl bych ji přeci prodat, a naopak, no ne? Jsem-li krátkodobý obchodník, navíc ingnorující transakční poplatky a daně, zřejmě ano. Ale dlouhodobí investoři s tím ne vždy souhlasí. Proč? Často se totiž dostanou do následující situace.

Na základě pečlivé analýzy poměřně dobře ví, co je firma zač, a jsou spokojení s jejím vedením i modelem podnikání. Subjektivně stanoví vnitřní hodnotu jejích akcií, a povede se jim vybudovat pozici za atraktivní cenu. Sledují fungování firmy, i mnoho let, jejich teze se potvrzuje, a dříve či později vidí její akcie růst výrazně nad úroveň vnitřní hodnoty. Co teď? Stále mají firmu v oblibě, ale momentální cena neospravedlňuje další nákup. Tedy prodat? Podívejme se, co k tomu řekli někteří povolaní.

Charlie Munger: „Nevadí mi držet akcie firmy, které si vážím a vím, že bude za mnoho let ještě silnější, navzdory tomu, že valuace je momentálně bláznivá. Prostě to ignoruji. Nikdy bych teď ony akcie nekoupil, ale nechám si je. Vím, že to je logická odchylka, ale spousta investorů, které znám, jedná stejně. Neobhajuji logiku svého chování, jsou to moje peníze, a můžu si s nimi dělat, co chci. Takhle se cítím lépe.“

John Maynard Keynes: „Bláznivý spektákl finančních trhů mě přivedl k myšlence, že by bylo lepší udělat z investice trvalé a neměnné rozhodnutí, řekněme jako z manželství, které by mohla zrušit pouze smrt či podobné neveselé okolnosti. Myslím, že by to vyléčilo spoustu neduh. Soustředili bychom se pouze na dlouhodobé vyhlídky. Navíc, bychom peníze dávali pouze do podnikání, kterému celým srdcem věříme.“

Zdá se, že rozhodnutí „koupit“ a „držet“ mohou být přeci jen rozdílné povahy. Odlišují je především dvě věci: dlouhý investiční horizont a jakási emocionální vazba k firmě, která je možná (a výhodná) právě a pouze v dlouhém investičním horizontu. Tyhle dvě kvality u sell-side analytiků zákonitě chybí, proto jejich doporučení „držet“ budu i nadále číst jako „nevím“, ale v mém vlastním světě jsem zajedno s Mungerem a Keynesem. A vlastně i s Benjaminem Franklinem, který to celé krásně a krátce shrnul: „Před sňatkem měj oči plně otevřené, po něm je trochu přivři.“
K článku jsem se inspiroval zde: https://fundooprofessor.wordpress.com/2017/01/02/paradox/