Investování je jednoduché, ale ne snadné. Vyžaduje sebepoznání, které je každému k dispozici, ale ne každý ho dosáhne. Tenhle seznam knih vám to usnadní. Alespoň doufám...
Obecný přehled
Učíte-li se jakýkoliv předmět, učíte se vlastně jeho terminologii. Lékař se od strojaře liší „jen“ tím, že zná názvy sebemenších částí těla. Samotné názvy mohou nést význam pouze v referenci k ostatním jménům, a tím se mezi ně zavádí vztah. Třeba, kapilára je tenčí než céva. Onen vztah je vlastně popisem funkce - tenká může být lépe propustná, a tak. Názvy mohou být slova, nebo třeba čísla či fyzikální symboly jako v případě strojaře. Vztahy mezi nimi v podobě ne/rovnic opět zavádí jejich funkci. Ve zkratce, a zjednodušeně, jakýkoliv učební obor je vlastně „jen“ souborem názvů, termínů.
Kniha The Intelligent Investor od Benjamina Grahama (1949) obsahuje základní termíny potřebné k investování. Pokud jste studovali ekonomii či jste nějaký pátek na burze, a rozdíl mezi akcií a dluhopisem (juniorní/seniorní nárok, podíl na zisku i ztrátě / omezený výnos s časovým určením, atd.) tak máte v malíku, stejně si ji přečtěte. Mimo terminologie vám totiž dá porozumět ještě jedné věci: Nejdůležitějším pravidlem investování je peníze neztratit. Teprve když toto vstřebáte, můžete se začít učit. Pro jistotu opakuji, teprve pak se můžete začít něco učit. Jasné? Tak pojďme na to.
Osobnostní rozbočka
Dle mého názoru existují jen dva, poměrně snadno definovatelné přístupy, jak být na burze dlouhodobě úspěšný: hodnotová a růstová strategie. Nemá smysl se dohadovat, který je sám o sobě lepší, stejně jako nelze určit, jestli je obouručný backhand výhodnější než jednoručný. Faktem je, že oba fungují, a konečný úspěch více než na technice závisí na osobnosti toho, kdo ji aplikuje. Na rozdíl od tenisu, v investování si můžete dobře osvojit přístupy oba. Postupem času zjistíte, který vám sedí víc, a budete k němu inklinovat, ale nyní je zbytečně brzy se vyhranit, přišli byste o cennou flexibilitu.
Hodnotová strategie (Value Investing)
Je dobré začít hodnotovým přístupem, protože dává menší prostor pro fatální chyby, tedy ztráty, který by vás mohly v prvních letech odradit, ale co hůř, i zbavit kapitálu potřebného k získání praktických zkušeností. Proponentem hodnotového přístupu byl právě Graham (honem, jak zní první pravidlo?), ale abychom nebyli monotónní, doporučuji nejprve knihu Setha Klarmana Margin of Safety: Risk-averse Value Investing Strategies for the Thoughtful Investor (1991). Klarman umně vystihnul rozpor mezi zájmy profesionálů (investičních bankéřů, brokerů, institucionálních investorů, atd.) a cíli individuálního investora. Čtivě vás seznámí se způsoby vyhledávání investičních příležitostí i možnostmi jejich ocenění, a přidá několik případových studií. Samotné podstaty hodnotového přístupu, tedy matematického určení vnitřní hodnoty firmy, se však dotýká jen okrajově, a právě proto přichází na řadu druhá Grahamova klasika Security Analysis (1934), kterou napsal společně s Davidem Doddem.
Je to nejtechničtější a nejtěžší čtení z mnou doporučovaných, ale ve srovnání s moderními finančními teoriemi neobsahuje nic matematicky složitějšího než trojčlenku. Graham přišel s tehdy revoluční myšlenkou, že je možné určit vnitřní hodnotu firmy nezávisle na jejím aktuálním tržním ocenění (tedy víceméně absolutně, nikoliv relativně). Pokud se vnitřní hodnota vzdálí od momentální ceny, trh z nějakého důvodu není efektivní, a pozorní investoři toho mohou využít. Portfolio firem nakoupených pod vnitřní hodnotou může dlouhodobě překonávat průměr trhu. Tento předpoklad opakovaně potvrzují Grahamovi žáci ve vedení různých fondů a investičních společností (nejslavnější je samozřejmě W. Buffett).
Nevýhodou hodnotového přístupu je fakt, že pokud se nenacházíme ve fázi celkového propadu trhu, případy špatně oceněných firem jsou relativně vzácné, a navíc, když se na ně soustředí větší množství hodnotových investorů, rychle eliminovatelné. Z toho důvodu je výhodná kombinace hodnotového přístupu s růstovou strategií.
Růstová strategie (Growth Investing)
Akcie Googlu či Facebooku byste podle hodnotové strategie koupit nemohli, protože na základě fundamentu nebyly podhodnocené nikdy, ba naopak. A přesto byly mezi vítězi posledních let. Může za to druhá charakteristická vlastnost trhu, potažmo lidské povahy, a totiž neochota či neschopnost dlouhodobého výhledu. Zatímco hodnotové investování využívá neefektivity našeho uvažování v intenzivních nahodilých okamžicích (arbitráž, geopolitické hrozby, firemní skandály, atd.), růstová strategie těží z toho, že trh je nepřesný v odhadu na desítky let dopředu. Zdá se, že rozum (tedy i matematické modely jím vytvořené) předvídá nejlépe pár měsíců dopředu, zhruba tři až čtyřiadvacet. Blíže do současnosti má problém rozpoznat hrozby, a naopak v dlouhém horizontu se mu těžko kvantifikují příležitosti (velikost cílového trhu, míra penetrace výrobku, aj.), protože malá změna ve vstupních proměnných silně ovlivní výstup. Mnohdy dokonce ani kvantifikovat nejdou, protože jsou nehmatatelné povahy (konkurenční výhoda, dobrý management, zákaznická loajalita, aj.). Neefektivita trhu v dlouhém horizontu tedy umožňuje vybrat budoucí vítěze i mezi zdánlivě nadstandardně oceněnými firmami.
Podstatu růstové strategie vystihnul Philip Arthur Fisher v textu Common Stocks and Uncommon Profits z roku 1958. Najdete v něm seznam víceméně objektivních kritérií, podle kterých se dá do budoucna atraktivní firma poznat, a návod, jak do takových firem investovat. Není tajemstvím, že zmíněný W. Buffet, ačkoliv vyšel z hodnotového přístupu B. Grahama, více a více tíhnul k Fisherovým vodítkům. Peter Lynch v knize Beating the Street z roku 1993 následuje stejné zásady a přizpůsobuje je současnému dění. Představuje dynamiku růstových firem dneška (technologické firmy, módní značky, řetězce s rychlým občerstvením, atd.). Jak už bylo řečeno, růstová strategie těží mimojiné z toho, že lidé mají sklon podceňovat (v jiných případech zase přeceňovat, ale to by vydalo na samostatný článek), jak velký může být cílový trh úspěšných firem. Vtipné je, že i Lynch k této tendenci trochu sklouznul, když si právě na začátku devadesátých let tipnul, že potenciál gigantů Wal-Mart a McDonald’s je vyčerpaný.
Kapka humoru
Vím, říkal jsem pět knih. Ale s humorem jde všechno líp, takže si dovolím přidat ještě dvě díla jím překypující. Reminiscences of a Stock Operator je autobiografií slavného tradera Jessyho Livermora, ale poskládal ji Edwin Lefevre (1923). Druhá se jmenuje Where are the Customers' Yachts?, a napsal ji Fred Schwed v roce 1940. Obě úžasně věrně popisují realitu Wall-Street, a právě proto jsou zábavné. Ona totiž činnost dovedená do extrému často popře sebe samu, a v investování je právě Wall Street tou hranicí, jak by řekl François Ricard, „tou myšlenou čárou, za níž věci ztrácejí svůj smysl a ozve se smích”.
Nejlepší na konec
Všechny zmíněné knihy se dají na internetu „vypátrat“ zadarmo. Cítím, že by to tak mělo být, zdroje poznání by měly být přístupné všem. Tak hodně štěští v jejich hledání, a také v objevování sama sebe.
