Nemůže nastat situace, kdy by lidé přestali poptávat vysoce likvidní aktiva (peníze). Tak zní základní kámen učebnic ekonomie.
Vypadá to jako historická nutnost. Firmy a podnikaví jedinci přeci vždy budou mít víc nápadů, než kolik mají potřebného kapitálu. Běžní lidé zase chtějí více věcí, než kolik si mohou dovolit. Proto obě skupiny usilují o více peněz a jsou ochotné za ně platit (úrok). Celé paradigma je postaveno na předpokladu, že peníze jsou pouze dobré – jedinec nemůže tratit tím, že jich má víc.
Co se děje nyní? Úrokové sazby jsou extrémně nízké, peníze jsou tedy rekordně levné, ale nezdá se, že by je firmy ve velké míře chtěly. Některé mají obrovské zásoby hotovosti (např. Apple 100 mld. USD, Google 40 mld. USD, aj.) a zdánlivě neví, co s nimi. Rovněž občané si neberou tolik hypoték, kolik by mohli, přestože úroky klesají. Jakoby se „základní kámem“ viklal. Samozřejmě to lze vysvětlit cykličností ekonomické aktivity – firmy se bojí investovat, lidé předpokládají další zlevňování – ale co když je důvod hlubší.
Někteří lidé přiznávají, že peníze nejsou v podstatě dobré, ale jsou neutrální. V poslední době jsem to slyšel například od Karla Janečka. Americký vizionář Elon Musk neutralitu vyjádřil tak, že peníze jsou pouhým nástrojem k distribuci pracovní síly. Co kdybychom ale zašli ještě dál a prohlásili, že peníze mohou být škodlivé. Dalo by se tak vysvětlit, že je lidé mohou odmítat.
Tomáš Sedláček v závěru Ekonomie dobra a zla trefně poukázal, jak se v minulosti lidé učili žít v nedostatku a nyní se naopak potýkají s přebytkem. Pokud se normálně dobrá substance vyskytuje v příliš velkém množství, může se stát škodlivou. Voda je k životu nezbytná, ale záplavy mohou zabíjet. Etiketa je ušlechtilé umění, ale přílišný důraz na ni může úplně zkazit rozhovor. Pokud má člověk nebo firma více peněz než talentu a času, na to s nimi operovat, je v problémech. Peníze vyžadují nemalou energii na pouhé držení. V mém oboru to krásně vyjádřil W. Buffet větou: „není těžké se akcionářem stát, ale akcionářem BÝT“. Musíte totiž průběžně vynákládat usilí na analýzu vašich firem. Mít víc, než kolik dokážete usledovat, se hrubě nevyplatí.
Poznání, že nadmíra peněz může být škodlivá pro jednotlivce, firmu či stát , je podle mého názoru hlavním mementem finanční krize. Ačkoliv v jednání majority (státní úroveň) se toto varování ještě nematerializovalo – státy stále „tisknou“ peníze – citlivější jedinci už to pochopili a odstraňují ze svého života škodlivé přebytky. Proto nedochází k inflaci, jak ekonomická teorie předpokládala. Třeba budeme překvapení, až u pohovoru někdo řekne: „Nabízený plat je větší, než si zasloučím. Přemíra peněz by mi působila potíže. Děkuji, tolik nechci.“
