Nejlepší, co víme, je to, co není

Když se ptali Jana Wericha, jestli by mohl vyučovat herectví, odpověděl, že by měl co říct pouze k tomu, co na jevišti v žádném případě nedělat.

Americký hudebník Leonard Cohen prý za padesát let folkové kariéry pochopil pouze to, co nehrát. Katolický kněz Tomáš Halík říká: “o Bohu víme bezpečně jen to, co není.” Je zajímavé, že špičky svých oborů mají tendenci používat negativní formulace při popisu poznání.

V mé profesi je to stejné. Často vysvětluji lidem, že peníze nejsou tak exaktní, jak se zdají, a proč se vyplatí pochybovat nad přesností finančního výkazu (ne snad kvůli poctivosti účetního, ale kvůli nutné míře abstrakce). Vrcholně důležitou pak vnímám schopnost rozlišit, které zprávy jsou liché, přechodné jako jarní sníh, lokální či úplně vymyšlené.

Učebnice psaná stylem "co se o Přemyslovcích nikdy nedozvíme", notový záznam s dovětkem "co nikdy nehrát", životopis s přílohou "kdo určitě nejsem". Není to fascinující představa?

Kdybych Vás směl, takhle při pátku, poprosit o minutu Vašeho času, udělal bych to asi takhle: "V čem jsi opravdu dobrý/á? Co ses o tom oboru naučil/a nevědět?"

Indicie: dá se to napsat dole do diskuze :)