Nejhorší ruka v pokeru a paralela k ceně ropy

Která je nejhorší ruka v pokeru? Každý kompetentní hráč ihned odpoví: „dvojka a sedma v různých barvách.“ Jsou to karty s nejnižší „vysokou kartou“ (sedma), které neumožňují barvu (jsou různé) ani postupku (čtyři karty mezi nimi).

Ačkoliv je tato odpověď technicky správná - zmíněná kombinace má nejnižší EV (očekávanou hodnotu při plně racionálním rozhodování) - ve světě reálných hráčů není. Nejhorší ruka v pokeru je ve skutečnosti druhá nejlepší ruka (dvě káčka). Tato kombinace totiž motivuje opravdové hráče masivně vsázet za hranici skutečné pravděpodobnosti, takže ve finále ztrácejí více než, kolik EV statisticky předpovídá. Druhá nejlepší ruka (podle EV) je tedy v reálu zatížena nejhorší pravděpodobností ztráty (nejhorší Profit/Loss Ratio). Kompetentní hráč ví, že má zahodit nejhorší ruku. Nadaný hráč ví, kdy zahodit druhou nejlepší ruku.

Stejný rámec se objevuje při analýze cyklických, komoditních či komoditizovaných odvětví. Nejvýnosnější situace pro účastníky je taková, kdy cenotvorbu explicitně ovládá jeden nebo několik hráčů (monopol nebo kartel), či malý počet hráčů otevřeně komunikuje svou cenovou politiku, takže mohou jednat v implicitní shodě. Takto „racionálně se rozhodující“ odvětví je vystaveno kratším poklesům a naopak delším periodám růstu, což zvyšuje výnosy účastníků skrze cyklus. Takové nastavení by mělo v pokerové terminologii nejvyšší EV.

Znovu bychom mohli očekávat, že čím bude odvěví více fragmentované, tím nižší bude mít EV, tentokrát tedy průměrnou ziskovost jednotlivých firem v oboru. Ovšem tento předpoklad, stejně jako v pokeru, neplatí. Druhou nejlepší variantou je totiž zcela fragmentovaná struktura (paralela k sedmičce a dvojce). Malí, nezávislí hráči v dobách boomu většinou postrádají prostředky, aby rychle navýšili kapacitu; zároveň v období poklesu jim chybí rezervy, takže skokově utlumují produkci. Fragmentované odvětví tedy vykazuje delší růstové cykly, a naopak kratší, ale mělčí, poklesové fáze.

Nejhorší strukturou je opět druhá nejlepší struktura – odvětví, které je TÉMĚŘ konsolidované. Zbylo v něm jen několik hráčů, ale ne tak málo, aby cenotvorba byla plně racionální. Tato struktura vede k živelnějším cyklům charakterizovaným silnými poklesy, které dobře kapitalizovaní hráči využívají k oslabení svých protivníků, po kterých následují kratší, razantní vzestupy, které rychle končí, když přeživší obnoví finanční sílu a přidají kapacitu. Celkové výnosy skrze cyklus jsou v takovém odvětví nižší než v předchozích dvou případech.

Trh s ropou se vyvinul z kartelového modelu - v sedmdesátých letech minulého století ovládal OPEC 55% světové produkce ropy a profitoval z toho, že držel nabídku pod skutečnými produkčními možnostmi, čímž uměle zvyšoval ceny. Ovšem s růstem produkce v podmořských nalezištích, v rozvíjejích se zemích a nejnověji z břidlicových polí v USA, se role OPEC snížila na zhruba 33% produkce. Nyní odvětvím zmítají parciální zájmy jednotlivých hráčů (OPEC bojuje o tržní podíl, Rusko se snaží zacelit rozpočet, US těžaři musí platit úvěry bankám), a vlastně naplňuje definici téměř konsolidovaného odvětví.

Jak jsme ukázali, nejhorší strukturou je ve skutečnosti druhá nejlepší struktura, která se nyní na trhu s ropou zformovala, a tak se giganti ropného průmyslu (Exxon, Shell, Gazprom, aj.) musí připravit na roky snížené profitability. Ta potrvá tak dlouho, než dojde k opětné konsolidaci, či naopak k další fragmentaci. V případě druhé možnosti by tu ale giganti nezůstali žádní.