Znám! To jsou ty diáře, které v reklamkách všichni vytáhnou na poradě a velmi důležitě si do nich zapisují.
Reagoval náš markeťák na otázku, co mu říká jméno v překladu „krtčí kožíšek“. Byl jedním z mála mužů v mém okolí, kteří věděli, co je Moleskine. Zato ženy ve facebookové like-anketě nadšeně výskaly a předháněly se, jak dlouho ta která sametové zápisníčky nosí v kabelce. Statistika z okruhu přátel: 3 muži znají, ale nemají vs 32 žen zná = má. To je dost (zas tolik přátel nemám). A co z toho?
Zpátky do minulosti. Dneees se podíváme na tooo, jak vzniknul fenomén Moleskine.
„Fabio, mě už nebaví dělat bloky pro haranty do škol. Třetí rok jsme ve ztrátě.“
„Máš recht, Antonio, tablety nás zabijou. Kornouti, zatracení amerikáni.“
„Psaní není perspektivní, lidi už nechtějí psát. Oni chtějí TVOŘIT! Musíme ji dát něco primasima uměleckýho. Nějakýho Vinčiho nebo Donatela!“
„Něco hmatatelnýho, úúú. Něco jako pro princezny, aby to bylo levný, ale aby na to mohli bejt pyšný.“
„Pyšná princezna!“
„Co?“
„Pyšná princezna. Myší kožíšek! Zabalíme jim ty notesy do myší.“
„Mouseskine. Mouseskine. Mouseskine. Blé, to se blbě vyslovuje. Navíc myší se lidi štítěj.“
„A který hlodavce maj lidi rádi?“
„Jůůů“ (oba sborem) „Krteček! Čerto, bellissima, Moleskine!“
Jak řekli, tak udělali. Perfektní promo, prodejní místa na letištích, stánky v New Yorku, Londýně, Miláně, Šanghaji a Hong Kongu, vysoké marže, vzdělané a zcestovalé zákaznice, a konkurent elektronickým diářům je na světě. Jak ženy posilují v byznysu a politice, na tiskových konferencích a zasedáních bude stále častěji vedle chytrého telefonu ležet hebký pomocník.
Miky, zítra ve tři? Sent from my iPhone
Jasně, kotě. Jotted down into my Moleskine
