Jan Šumbera mě požádal o předmluvu k jeho nové knize o akciové analýze, což jsem s radostí splnil, protože je skvělá. Navíc má charitativní poslání. Odkaz níže vás dovede ke knize i sbírce.
„Proč je všechno za peníze?“ zeptala se má neteř. Nevím. Stejně jako nevím, proč se společnost v antické Spartě otáčela kolem vojenství, ve středověké Evropě kolem křesťanství, a u severoamerických indiánů kolem přírody. Postřeh pětiletého dítěte však neminul - financializovali jsme už téměř vše. Bydlení (cenové mapy), vzdělávání (žebříčky univerzit), umění (aukční rekordy). Nikdy v historii lidé nesledovali tolik finančních statistik (o inflaci, dluhu, úrokových sazbách, cenách ropy) jako dnes. Ale rozumíme jim? A tím si na nich uchováváme jistou nezávislost. Nebo je pouze nevědomě žijeme, a tím pádem nás stravují? Tak jako války Sparťany, Bůh (církev) středověkého člověka, příroda indiány.
Jan Šumbera napsal knihu o tom, jak rozumí (rozumět) finančnímu trhu. Elegantně převádí své ekonomické zkušenosti do spojitých a zapamatovatelných konceptů, nebývale otevřeně uvádí příklady svých obchodů a dokonce se na několika místech nebojí předestřít svůj odhad budoucnosti. Svěžím, neformálním jazykem vyzrazuje svou lásku k analýze. Nechává se jí inspirovat a vyzvat, ale vždy včas poodstoupí a jedná. Září. A už jen tím spolehlivě osvětlí cestu mnoha dalším burzovním adeptům. Pokud mu šlo jen o tento – v knize deklarovaný – cíl, má splněno. Mně však napadá ještě jedna věc, kterou autor snad z obezřetnosti nezmínil. A totiž, že jeho text nemá pouze finanční charakter, nýbrž také pronikavě politický.
Ve světě, který – jak si má neteř povšimla – je skrz naskrz protkán penězi, totiž schopnost finančně analyzovat přestává být osobní záležitostí. Už nejde jen o to udělat si radost či zabezpečit rodinu. Bráníme tím katastrofám. Jen ten, kdo převládající mýtus peněz zná a zpochybňuje, může bránit jeho excesům. Umožňuje-li analýza hospodářského cyklu občas od trhu poodstoupit, pomáhá tím vlastně k jeho ochlazení. Podobně jako kdyby sparťanský vojevůdce zpochybnil mýtus vojenské nadřazenosti a v nevýhodném postavení namísto boje vyjednával. Či středověký kněz vyvrátil mýtus pouze dobrotivého Boha, a tím napomohl zabránit inkvizičním procesům. A nebo si indián kriticky přiznal, že do mýtu indiferentní přírody je nutné zahrnout i bílé přistěhovalce, a tím zvýšil šanci na přežití svého kmene.
I nám hrozí nebezpečí. A není to jen nějaká recese, nýbrž rozvrat mýtu, který se otáčí kolem peněz. Jan Šumbera udělal ohromný kus práce k jeho pochopení a v některých ohledech i zpochybnění. V jedné pasáži píše: „Život se nežije jen směrem kupředu,“ (…) „někdy je potřeba zůstat stát či se dokonce vracet.“ A tím nás – ve zdánlivě ryze finančním pojednání – vrací k politickému myšlení, které právě nyní úpěnlivě potřebujeme.
