Investor, nebo umělec? Řízenou schizofrenií k úspěchu

Je investování spíše vědecká, nebo umělecká disciplína? O tom se s jedním kamarádem přeme již delší dobu. Od toho se totiž odvíjí způsob, jak se investování nejlépe (na)učit.

S tím, jak se rozkoukáváte v jednotlivých sektorech ekonomiky, dostává to, co dříve vypadalo jako "vyšší moc", kauzální souvislosti. Příklad? Když se ví, že je v USA zhruba 250 milionů aut, každé ujede ročně v průměru 19 tisíc kilometrů a má životnost 290 tisíc kilometrů (15 let), lze dopočítat, že pro pouhou obnovu je nutné vyrobit 16,7 milionu aut ročně. V roce 2009 spadla produkce na 9 milionů vozů, a tak mohlo být zřejmé, že to není udržitelný stav. Nevědělo se přesně, kdy dojde k obratu cen akcií automobilek, ale s velkou pravděpodobností jej bylo možné předpokládat. Vcelku vědecké.

Na druhou stranu, s tím, jak se rozkoukáváte v jednotlivých sektorech ekonomiky, je vám stále jasnější, že nejste jediní, kdo se rozkoukal (od koho byste se nakonec učili). Na burze se dostáváte do prostředí sice nestejně, ale obecně velmi dobře informovaných jedinců, kteří již nemohou pouze sledovat fakta, protože jim neposkytují konkurenční výhodu; musejí předvídat chování ostatních. Příklad ze současnosti? Cena ropy. V průměru je blízko produkčním nákladům, pomyslnému dnu, pod nímž dojde k útlumu produkce. Produkční náklady navíc v čase rostou s tím, jak ubývá snadno využitelných ložisek, takže předpoklad pro růst ceny existuje. Ovšem cena může zůstat nízko měsíc, rok, nebo také tři roky. Fakta jednoznačnou odpověď nenabízejí, pro investora je to přitom podstatný rozdíl (obětovaná příležitost), takže musí prokázat jistou dávku kreativity a důvěry ve vlastní řešení.

V tomto smyslu se chová trochu jako umělec, když rozhodně pro či proti (i nečinnost je rozhodnutí). Když píšete povídku, často vážíte, jaká slova použít. Jazyk má (vědecké) zákonitosti, takže většinu z několika set tisíc slovníkových výrazů můžete rovnou vyloučit, prostě by nedávaly smysl. Ale zbudou dva nebo tři, které mohou fungovat, i když ne úplně stejně, a vaše rozhodnutí, ta drobná nuance, způsobí, zda se to bude číst žoviálně jako Nepil, čapkovsky malebně, či po tom po létech neštěkne ani (Vieweghův) pes.

Investování je trochu umění (i když možná méně, než se provokativně snažím svého kamaráda přesvědčit), a tak mě zajímalo, co umělci dělají, aby našli a dokázali živit svou tvořivost, múzu a důvěru ve vlastní neotřelá řešení. Vzal jsem do ruky knihu Stát se spisovatelem od Dorothey Brandeové a první kapitoly mě totálně usadily. Proč jsem k čertu tohle nečetl, když jsem na burze začínal?! Možná proto, že "tvoříce nějaké dílo, poznáváme až na konci, co má býti na začátku" (Pascal). O co jde? Aplikujte si to v mysli rovnou na investování.

Knihy o psaní potenciální autory spíše zklamou, protože v úvodu nikdy nezapomenou zmínit, že "genialitu nelze naučit", a hned poté začnou rozebírat desítky technikálií, jako jsou typizace postav, prostředky navození pocitu a další obludnosti. Máte to? Warren Buffett je prostě génius a šup – technická analýza, rozvaha, DCF model, dále si převádějte sami. Místo toho je potřeba říci, že psaní je určitá magie, ale lze se ji naučit. Jen je potřeba stát se kouzelníkem a být pozván mezi ostatní čaroděje, ne se dívat zvenčí. Zkuste se nyní vnímat tak, že již jste spisovatelé.

Máte pochybnosti, že neumíte psát tak elegantně jako váš vzor? Bojíte se, že se psaním neuživíte? Nemáte na psaní dost času? Samozřejmě, že ne, už přeci spisovatel jste. "Jednou se mě jeden známý ptal, jak se stát spisovatelem, tak jsem mu odpověděl, ať si nakoupí dost papíru a inkoustu," říkal jeden z nejlepších esejistů 20. století Aldous Huxley. A to je přesně ono, jste autoři, tak prostě začnete psát. Rutinně, pravidelně, bez hodnocení, zda je to dobré nebo ne, prostě házíte na papír kvanta slov.

Zde musím paralelu zmírnit – nedáte do investování všechny úspory, nezastavíte dům a podobně, dobře? A pokud vám to nejde samo (proces, ne výsledek), ustanovíte si závaznou rutinu – každé ráno hodina psaní, každý den vymezený čas na psaní. Ray Bradbury psal každé dopoledne tisíc slov, a to od svých dvanácti let až do smrti. Brandeová nabízí pro tuto fázi jedinou ultimativní radu: "Pokud jste v tomto cvičení selhali opakovaně, zanechte psaní nadobro. Váš odpor je ve skutečnosti větší než touha psát a pravděpodobně dříve nebo později najdete lepší využití své energie."

Pokud jste ovšem uspěli a píšete nyní rychleji, s menším úsilím, došli jste dále, než kdy dojde většina lidí. Měli jste totiž možnost pozorovat sebe samotné při tvorbě a máte k dispozici poznámky, dílčí rozhodnutí i materiály, které během procesu vznikly. A asi jste si všimli, že se vlastně vracíme na začátek. Vaše myšlení se ukázalo být dvojí povahy – vědecké i umělecké.

Artistická, asociativní, asystematická část vám přináší proud nápadů, fantazií, směs emocí, a tedy samotné tělo příběhu. Kritická, korektivní, kategorická část škrtá, usměrňuje a ptá se: "Dává to smysl?" Nebo křičí: "Tohle už je blbost!" Teprve když jste nahlédli, že oba způsoby uvažování jsou vaší součástí, že některé vaše chyby pramenily z toho, že jste se příliš spolehli na emoce, a jiné naopak z přemíry snahy o dokonalou analýzu, jste připraveni na další postup. Už si totiž nemyslíte, že sami dokážete diagnostikovat příčinu svých chyb. Dělali jste příliš mnoho kroků najednou. Nyní chápete rozmanitost, dvojakost své povahy, a v tomto smyslu se budete dále učit, jako kombinace umělce a vědce.

Budete jako umělci hledat inspiraci, to znamená neotřelé investiční nápady. Vyptávat se kamarádky, proč nosí šperk zrovna od této firmy. Číst Financial Times a hledat v nich dosud málo známé společnosti. Prošmejdíte finanční fóra a vyzvíte od přátel, do čeho vkládají peníze. Nejraději byste nasáli vše, co se každý den objeví. Rozšiřujete kanál vnímání ad infinitum. Nadchnete se myšlenkou komerčního využití dronů stejně jako chovem lososů v Norsku. Vznášíte se v jakémsi denním snění, ale, a to je velice důležité, jste si toho vědomi. Neopomíjíte totiž vědce v sobě, který srovnává, ověřuje zužuje a eliminuje. Jak dlouho roste takový losos? Kolik kilogramů krmiva spořádá na kilogram přírůstku váhy? Jak se tato dynamika mění se zlepšující se technologií? Jaké další náklady má lososí farma? Za jaký úrok si půjčuje na svůj provoz? Roste, či klesá poptávka po lososím mase? Ta analýza rozvahy a DCF model se nakonec vlastně hodí.

Úskalí je skryto v tom, rekapituluje Brandeová, že většina metod tréninku vědecké povahy – řemeslník a kritik v nás – je ve skutečnosti nepřátelská k nevědomé, umělecké složce. Je ale možné zdokonalovat obě části osobnosti tak, aby pracovaly v harmonii. Jen je nutné vzdělávat se, jako kdybyste nebyli jedna osoba, nýbrž dvě.

No, asi jsem to tak úplně nezjednodušil, a my se s kamarádem můžeme hádat dál.