Co necílíme, nemůžeme získat

Starý arabský příběh vypráví o tom, jak se čtyřem mužům v poušti zjeví džin a nabídne každému z nich splnění jednoho přání.

První si řekne o dva velbloudy. Džin luskne prsty a zvířata jsou tu. Druhý, vida, že to opravdu funguje, si přeje celou karavanu, a ta se záhy objeví. Třetí, přemýšleje už ve velkém, chce celé království. Kolem mužů vyrostou věže a paláce, a třetí z nich sedí na trůně. „A co si žádáš ty?“ ptá se džin čtvrtého. Ten nejprve váhá, až posléze vyhrkne: „Ať je ze mě Alláh.“ V tu chvíli se muž ocitne zpátky v poušti, v prachu a roztrhaných šatech.

Poučení? Co necílíme, nemůžeme získat (avšak pozor na moment, kdy se ambice promění v bláznovství).

Nedávno jsem dočetl knihu 100 to 1 od Thomase Phelpse (1972), která tímhle příběhem začíná, i když dál už se zabývá tématem užším – mně blízkým – a totiž akciovým trhem.

Autor dal dohromady tři sta šedesát firem, které v letech 1932 až 1971 přinesly akcionářům více než stonásobné zhodnocení (nejde o překlep, z deseti tisíc se opravdu stal milion!). Většina z nich na to samozřejmě potřebovala alespoň dvě dekády, ale důležité je, že v každém z těch třiceti roků jste mohli najít nejméně jednu firmu (ale většinou několik), která to dokázala. Přes všechny válečné konflikty, recese, měnové šoky, tu každý jednotlivý rok byl onen sto násobek k mání.

Phelps tím demonstruje, jak důležité je dobře koupit a pak v klidu sedět. „Zbohatnout na akciích vyžaduje vizi je objevit, odvahu je koupit, a trpělivost je držet. Trpělivost je ze všech nejvzácnější,“ píše. Jeho slova potvrzují i mé zkušenosti. Daleko víc peněz se dá na burze vydělat výběrem jednotlivých firem, než časováním celého trhu, a Phelps k tomu přidává spoustu vlastních argumentů. Nebudu je zde všechny reprodukovat, protože chci zdůraznit vlastně jen jedinou věc… která je mimochodem už v nadpisu. Že je to možné!

Opravdu příliš často, a burza není výjimkou, jsme znejistěni okolím, médii či statistikou, že něco nejde. Vždyť možná i vás hned napadlo, že těch tři sta šedesát Phelpsových případů je pouhým zlomkem celkového počtu, a výčet ignoruje tisíce dalších společností, které si v mezidobí vedly průměrně nebo dokonce zkrachovaly. I vy jste zapochybovali. A, objektivně, je to tak správně – nebudete cílit na nemožné. V intencích arabského příběhu se vyhnete bláznivému přání být Bohem.

Ovšem, tahle pochybnost by měla fungovat konstruktivně. Neměla by nás přivést k rezignovanému pocitu, že stačí získat pár bodíků navíc, a pak že už to stačí. Fakt, že to není lehké, nás nesmí odvést velkého cíle; od plánování na mnoho let dopředu a od touhy třeba – co já vím – stavět zámek, psát tlustou knihu, rozvíjet manželský vztah, či budovat bohatství. Ne. Tak to být nemusí a nemá. Stále tu přeci zbývá celé království.

Proto vnímám Phelpsovu knihu jako nesmírně cennou. Je totiž těžké nadhodnotit pocit, že něco je možné. Přesně tenhle pocit je k úspěchu potřeba. Co necílíme, nemůžeme získat!