Španělsko vydává dluhopisy výnosem svázané s inflací v eurozóně. Kdo by nechtěl být dlužníkem, který si sám určuje úrok.
Španělsko se chystá k vydání desetiletého dluhopisu, jehož výnos bude odpovídat inflaci měřené evropským indexem spotřebitelských cen (Harmonised Consumer Price Index). Připojí se ke třem bohatým zemím eurozóny, které tyto cenné papíry již vydávají (SRN, Itálie, Francie). Tradičně trhu s těmito dluhopisy dominují USA a UK (Financial Times).
Není se co divit, že státy s velkou rozhodovací silou vydávají inflační dluhopisy, když mohou nepřímo inflaci skrze Evropskou centrální banku a politiky EU ovlivnit. Samotnou metodiku výpočtu inflace mají v rukou instituce EU, a občas ji mění (naposledy, tuším, před dvěma lety). Jen pro ilustraci metodologických úskalí, v kategorii pohostinství je do inflace zahrnuto spropitné, ale prodej tabákových produktů nikoliv. Logika tohoto kroku mi uniká. Pokud by někoho zajímal kompletní popis toho, jak je inflace v eurozóně stanovená, čtivých 150 stran najde tu: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/cache/ITY_OFFPUB/KS-RA-13-017/EN/KS-RA-13-017-EN.PDF
Vážnější otázkou je ovšem ovlivnění cen velkých položek spotřebního koše fiskální politikou EU. Například energetická koncepce EU, která bude mít dopad cenu energií či kroky typu „šrotovné“ či „dotace na zateplování domů“, které mohou střednědobě ovlivnit cenovou hladinu v daném oboru. V měnové oblasti ECB inflaci cíluje, rovněž ji ovlivňuje.
Připouštím, že obrovským institucionálním investorům se inflační dluhopisy mohou hodit. Jejich závazky se navyšují úměrně rostoucím cenám. Jinak je jim bohužel v podstatě jedno, kolik vydělají, hlavně aby neprodělali a nevzbudili odpor širokých mas lidí. Pro drobného investora jsou ovšem nevhodné, on by měl půjčovat státu pouze za vysoký úrok (minimálně přes 4 %), a rozhodně by neměl dát svému dlužníkovi možnost ovlivňovat úrok jako v případě inflačních dluhopisů.
