Je potřeba zvrátit stávající schizofrenický přístup akcionářů ČEZ, kteří energetiku považují za průmyslové odvětví jako každé jiné a energii z jádra či jiných tepelných zdrojů považují za exportní artikl.
Aktuální tahanice o energetické zdroje asi ne jenom mě, absolventa oboru tepelná energetika, přiměly k úvaze.
Lidstvo se bohužel v energetické dovednosti dosud nedostalo k jiné metodě, než sebrat klacek a hodit jej do ohně. I když ten klacek může mít podobu jaderného reaktoru, princip výroby elektrické energie je vzhledem k mnohonásobné konverzi (těžba uranu - výroba paliva – primární okruh – parogenerátor – sekundární okruh – turbína s generátorem – vývodové pole – rozvodna – přenos - rozvodna – trafostanice) značně složitý a investičně nákladný.
Je zde jistě řada příznivců větrníků. Tedy, kdo chce, ať si jej za humna postaví; mě osobně představa, že bych na něco takového koukal z okna, děsí. Dost mi stačí, když projíždím přes Ramzovou a vidím tu hrůzu v té přírodě. Větrníky mohou mít svoje specifické využití, například na odlehlých lokalitách, ale energetickou koncepci na nich postavit nelze. Bylo by to jako pro odvoz velké hromady hlíny použít místo jedné tatrovky sto trabantů.
Evropská unie se na energetickou politiku nezmohla a nezmůže. Jejím vrcholným produktem, na němž se příslušní bruselští referenti vyčerpají, jsou normy o křivosti rohlíků a zákazy kouření, tedy pokud nám bude osud nakloněn a podaří se nám vygumovat lisabonskou smlouvu.
Praktickou ukázku své použitelnosti předvádí EU právě teď: Česko a Slovensko jsou zachraňovány díky Norsku, tedy zemi mimo EU. Rumunsko a Bulharsko jsou ponechány osudu a smrti zmrznutím; jsou přece tak daleko od Paříže, že? Nicméně pokud to přežijí a začnou fungovat, vyrazí na ně nějaký socialistický čipera, třeba pan Dr. Špidla, a bude jim povídat něco o konvergenci a kontrolovat plnění domácích úkolů.
Souhrnně lze EU charakterizovat jako dočasné uskupení, které bude fungovat do té doby, dokud na to budou prachy. Jakmile se ekonomická situace ztíží, začnou se státy postupně uzavírat a budou držet vrabce v hrsti. Tento proces již reálně začal.
V nedávné době byly v Česku ustanoveny jakési dva výbory, které měly za úkol vymyslet, kde budou další generace brát energii. Tedy, nevím, kolik to stálo, ale já bych k témuž výsledku došel i za pět korun: Hlavním zdrojem energie budou domácí zdroje a tedy zejména jádro. K tomuto závěru se prý dokonce opatrně kloní i nejvyšší český salonní ekolog. No, měl by přitlačit, pokud bude pořád chtít klimatizaci a pokud ukrajinská premiérka nebude mít větší vliv než ukrajinská mafie.
Jakkoli jsem vášnivým příznivcem jaderné energetiky, musím souhlasit s názorem, že každá větší elektrárna je těžkým zásahem do krajiny a života lidí celé oblasti a v případě jaderných zdrojů jde o zásahy v horizontu generací nezvratné. Obecně je známo, že radioaktivní materiály prakticky zlikvidovat nelze, lze je snad jen přemístit a komprimovat, ale pořád tady budou.
Já věřím tomu, že se, byť velmi pomalu, blíží věk fyziky a skutečného poznání přírodních věd, který přinese zásadní změnu v technologiích a energiích. I v tomto věku však zde budou stát menhiry primárních bloků a lidé je budou brát jako my dnes pyramidy.
Ano, tohle víme a s tím vědomím se do toho budeme pouštět. Je však potřeba zvrátit stávající schizofrenický přístup akcionářů ČEZ, kteří energetiku považují za průmyslové odvětví jako každé jiné a energii z jádra či jiných tepelných zdrojů považují za exportní artikl.
Samozřejmě, že energetický a na něj navázaný strojírenský průmysl a stavebnictví jsou významným ekonomickým faktorem s pozitivním vlivem na příjmy občanů. Na druhé straně je výstavba každého zdroje finančně nevyčíslitelnou ztrátou na krajině a životním prostředí a nelze souhlasit s tím, aby tyto újmy byly ve formě energie exportovány jen proto, aby byly maximalizovány již tak maximální odměny managementu.
A mimochodem, kdo je vlastně majoritním akcionářem ČEZ?
