Pro naivní a chudé ženské aneb Sex ve městě 2

Na rovinu se přiznám – jsem fanouškem Sexu ve městě… nebo tedy byla jsem do té doby, než se z tohoto kultovního seriálu stala velká a bezedná studna product placementu. Seriál a filmy by bez něj sice už nemohly fungovat, ale jako divák to chápu trochu jako podraz. Převážně ženské publikum se však často vzhlíží v hlavních představitelkách a tak je tato strategie velmi účinná.

Jako fanoušek jsem si nemohla nechat ujít druhý film, který měl v médiích docela velkou propagaci. Šla jsem na něj bohužel s přesvědčením, že to bude jedna velká nablýskaná reklama s jednoduchým dějem a chábými hereckými výkony. Což byla pravda, ale přesto druhý film považuji za mnohem povedenější a dokonce jsem se u něj hodně dobře bavila. Tvůrci si totiž konečně sami ze sebe dokázali udělat srandu.

Po scenáristické stránce má příběh bohužel mnoho nedostatků. Spousta scén je prvoplánovitá, stejně tak jak některé záběry. Např. dlouhý záběr na Carrie když přijde k oknu, aby odsunula značkové závěsy, které nemají se scénou ani s dějem nic společného. Neopodstatněné scény slouží jako berlička k přechodu do další akce. (Charlotte si jde koupit hodinky a všechny ji následují jen proto, aby Samantha mohla nechat u překupníků kabelku, od které se pak odehrávají další navazující scény). Nedostatky scénáře však vyvažuje vtipné ladění příběhu.

Je velmi pravděpodobné, že tvorba scénáře se odvíjela od produktů, které se ve filmu měly objevit. Dialogy často zmiňovaly také konkrétní výrobky. Je však zbytečné něco takového odsuzovat. Spíš tiše závidět tvůrcům, kterým se podařilo na takovém principu založit celou tvorbu, která jim velmi dobře funguje a je zdrojem obrovských příjmů.

Pohádkové interiéry hotelu Abú Zabí bohužel trochu moc tlačí na pilu. Trh mohl být také líp postavený (přece jen kreslené pozadí trhu je velmi viditelné). Vše působí přeplácaně a nereálně – proto tvůrci ani nemůžou předpokládat, že by divák bral příběh vážně. Pokud ho berete s nadhledem a nadsázkou, může pro vás být velmi zábavný. Pokud bych ho ale měla brát vážně a myslet si, že příběh je ukázkou krásy a luxusu dovolit si cokoliv, musela bych se k němu vyjádřit trochu pesimisticky.

Velkým kladem druhého dílu je, že si trochu míň hrají na mladé a krásné, ale přiznávají, že stárnou a dokážou si z toho udělat srandu. V tomto ohledu se mi postava Samanthy velmi líbila. Herečka si konečně přiznala svůj věk a dokázala komicky uhrát scény, které by při špatném interpretování mohly vyznívat směšně (ve špatném slova smyslu). Stejně tak působí ve filmu mnohem lépe postava Charlotte (jejíž naivita byla v seriálu trochu hloupá, avšak nyní ji povznesla na výhodu). Miranda zůstala podobně cynická jako v seriálu. Bohužel Carrie trochu po herecké stránce zklamala. Ona jediná se nepovznesla nad svoji postavu a zůstala zaseklá někde mezi seriálem a prvním filmem. Nanejvýš trapná mi přišla scéna, ve které asi na 2 záběry ukázala poprsí v podprsence a poté si zpět vyhrnula šaty před svým manželem. Pochopitelné to je – ve smlouvě měla jen 2 záběry v podprsence. Ale proč tím otravovat diváky a zbytečně na to upozorňovat. Nevýhodou je, že divák dokáže odečíst pozadí natáčení a případné smlouvy s herečkami, které hrají jen z důvodů velkých zisků.

Ženy se rády dívají na pěkné věci a představují si, jaké by to bylo mít tohle a žít tam. Věřím, že je spousta fanynek, které mají touhu být jako Carrie, Samantha, Charlotte nebo Miranda. Ale máme to za potřebí? Vždyť jsou vlastně jejich životy docela nudné a smutné. Od prvního dílu tohoto seriálu se v podstatě nic nezměnilo. Carrie potkala Božského a řešila vztah s ním a to se dělo celých 6 sérií a další dva filmy. V opravdovém životě je to sice podobné, ale na rozdíl od hrdinek seriálu normální ženy stárnou a pokud se podaří, tak i zmoudří a poučí se ze svých chyb.

I přes všechny nedostatky však stojí za to Sex ve městě 2 vidět – a nebála bych se oslovit i mužské publikum, pro které může být naivita a přeslazenost filmu důvodem k pobavení. Taneční vystoupení Lizy Minelli nebo nadměrně vyvinutá chůva bez podprsenky, podtrhují komické ladění filmu. Dialogy občas nabídnou perličky k pobavení a atraktivita různorodých prostředí je lákavá pro oči.

Proč jsem na to zase šla? Asi je ve mně pořád kousek té naivní a chudé ženské, která se ráda podívá na ten ideál krásných, bohatých žen, které mají všechno. Ještě, že jsem se tak cítila jen na pár okamžiků – ideál není to nejlepší. Mnohem krásnější je normální život.