- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
V dětství mi bylo říkáno, že některé věci pochopím až budu starší. A nech to koňovi, ten má větší hlavu. Nechal jsem to koním tedy. Svět dospělých pro mě byl dost nejasný. Zpravodajství v televizi mi přišlo nudné. Nechápal jsem, proč rodiče dávají přednost zprávám namísto večerníčku. Zprávám jsem nerozuměl, o čem se ti pánové politici baví. Nicméně dodnes mi připadá, že výrokům politiků v médiích moc nerozumím. Jakoby to bylo tak odborné, že tomu nemůže rozumět jen tak leckdo. Musí to být velmi chytří pánové.
Nechápal jsem, co se to občas řeší s jakými drogami. Někdy totiž byly v televizi záběry zátahu policie na překupníky těchto drog - nějakého prášku. Nerozuměl jsem, co je na tom tak strašného, když takové lidi pak odvádí armádně vybavené jednotky policie. Jako kdyby šlo o něco srovnatelného s vraždou. Moc jsem těm drogám nerozuměl, ani nad tím moc nepřemýšlel. Později jsem se na protidrogových přednáškách pro školy dozvěděl, že drogy by bral leda tak blbec. Nedopadá to dobře. Nezakazoval bych je, ale nechápal jsem, proč to někoho láká. Řekl jsem si, že nikdy žádný drogy určitě brát nebudu.
Moje překvapení bylo, že když jsem se s některými feťáky setkal, nepřišli mi jako trosky. Vlastně by mi na nich nepřišlo nic divného, kdyby se se nezmínili, že kouří tu ano marihuanu. Tato díra v teorii o nebezpečnosti drog mě začala vrtat hlavou. Natolik, že jsem tehdy nažhavil modem a Altavistu (tehdy rozšířený vyhledávač jako dnes Google) a dohledával informace o drogách. Dost mě u toho zaujaly texty o LSD. Natolik, že jsem po půl roce rozmyslu nakonec jedno takové LSD obstaral a zfetoval se jím.
Jakobych se tím vrátil Domů. Do povědomého místa, které jsem nevěděl identifikovat, odkud to "místo" znám (pocity a vizuálně viditelné tepání nebo dýchání stěn a všeho okolo). Musím říct, že druhý zážitek mě ale velice vystrašil. Zejména proto, že jsem se tím sjel doma s rodiči vůkol. Chytla mě panika. Zapnul jsem rádio a hledal nějakou uklidňující hudbu. Věděl jsem, že dělám "zapovězenou" věc. Nemohl jsem nikomu říct, že a proč panikařím. Z rádia se linul jazz a neshledával jsem ho moc uklidňujícím. Lehl jsem si na postel a na stropě vidím všelijaké fraktálové vzory dýchající jako vše okolo. Raději jsem oči zavřel. Začal jsem se věnovat dýchání. Měl jsem pocit, jako když kolem sebe (hlubokým) dýcháním rozšiřuju uklidňující bublinu poskytující ulevující pocit lehkosti. Scénérie vyjevující se při zavřených očích mě začala znepokojovat strachem, že začínám příliš "ulétavat" a bůh ví kam. Raději oči zas otevřel.
Celý ztřeštěný zážitek by se dal popisovat obšírně na několik stran a trval ještě dalších asi 30 hodin. Byl vesměs příjemný. Až na onen zmíněný začátek a ke konci, kdy jsem dostal strach, že už se možná nevrátím na zem (psychicky). Byl jsem děsně ospalý, ale měl strach zavřít oči. Nicméně tato nepříjemná úzkost mi tehdy poskytla myslím velmi cenné uvědomění, jak všechny do tehdy "problémy" mého života se jevily malicherné. Náhle tu byl totiž větší problém. Ale i napojení na vnitřní sílu. Jakoby se ezoterické a duchovní záležitosti staly náhle bezprostřední realitou. Vesmír již nepůsobil jako chladně nahodilý, ale mající svou vlastní inteligenci. Vše protknuté láskou. Ale zážitek mi dal i za vyučenou. Když jsem se druhý den probudil střízlivý, připadal jsem si jako znovuzrozený.
Rozhodně jsem dlouho po něčem takovém znovu netoužil. I mi přišlo, že si stačí ty zažité poznatky zapamatovat. Nechci tu svým textem nijak propagovat užívání ilegálních drog, ale přecejen mlčení v této oblasti asi ničemu nepomáhá. Drogy jsou tabu. Vzhledem k nedávnému výročí smrti vynálezce LSD, dr. Alberta Hoffmana, je možná i vhodné se nad touto látkou pozastavit. Dr. Hoffman nebyl žádný feťák a tuto látku vynalezl úplným omylem. Nedobrovolně se omylem intoxikoval. O svých zážitcích napsal knihu LSD - mé problémové dítě, kde hovoří o duchovních poznatcích, které mu ukázaly zcela nový pohled na svět, jenž mu připadal povědomý některým mystickým zážitkům z dětství.
Ano, zdá se, že tento a podobné stavy jsou svým způsobem návrat do nepopsané dětské nevinnosti. Když jsme ještě neměli žádná zafixovaná dogmata o světě. Žádné nálepky nebo předsudky. Možná tu některému čtenáři připadá, že brát něco takového může jen blázen, nicméně musím podotknout jednu věc. Zapnout si v tomto stavu televizi. Vidět, co se tam normálně vysílá, vypadá naopak jako šílený ten náš "racionální" svět. Vyvolává to smích. Jako šílený cirkus.
Tehdy jsem si také uvědomil, že mi systém lhal. Drogy nejsou apriori špátné. Stát by neměl nikomu nařizovat, jak si může řídit své vědomí, dokud tím nikomu neubližuje. Když pominu ono LSD, tak je tu i psilocybin v houbách, šalvěj divotvorná a celá řada jiných přírodních látek, které je (tragi)komické zakazovat. Dokonce sám mozek má žlázy na sekreci DMT, což nejsilnější známý halucinogen. Ten se údajně někdy uvolňuje v REM fázi spánku. Proti tomu je nějaké LSD jen čajíček o páté (i když asi záleží na dávce). Nemám tu zkušenost, ale výpovědi lidí o tom nenechávají pochyb. DMT je také hlavní složkou šamanského nápoje zvaném Ayahuasca.
Indiáni mají k drogám ale dost odlišný přístup. Předně je neberou pro zábavu. A o celý průběh intoxikace se stará přítomný šaman. Poskytuje vedení a oporu. Západní medicína v této oblasti také experimentovala a pražské Bohnice pozvolna také znovu zavádí terapii užíváním některých psychedelik. Ovšem když šlo o chladné nemocniční prostředí a zvědavý doktor pozorující pacienta, asi to nemusí být zrovna příjemné.
Každopadáně tento žážitek mně otevřel pohled, že už tomu světu a lidem asi rozumím. Nebylo divu, že jsem mu nerozuměl. On je totiž ten lidský svět naší civilizace opravdu šílený. Plný nelogických děr až by se zdálo, že tyto látky jsou zakázány záměrně. Ne kvůli zdravotním či jiným rizikům, ale destabilizujím riziku pro mocenské struktury. Umožňují se na chvíli od systému odpojit. Odpojit se i od své domnělé identity, což bylo zprvu velmi znepokojující. Neřekl bych, že to člověka dělá nezmanipulovatelným. To určitě ne, ale dává v podstatě možnost se setkat s oním asi největším strachem - strachem ze smrti. Intoxikovaný člověk ji totiž zažije. Ne fyzickou ale psychickou.
Proč je tato možnost zakázána? A proč je tak limitované pěstování i obyčejné marihuany, když by tolika nemocným mohla pomoct? Místo toho jsou někdy tito nemocní lidé zavíráni do vězení za to, že si vyrábí léčebné masti. Skoro jako v dobách honu na čarodejnice. Prostě šílený svět. Není divu, že je vše naopak. Je to globální kocourkov. Někteří vidí problém v České republice, že tu máme zkorumpované politiky, ale ten problém je myslím mnohem hlubší a celoplanetární. Relativně je to šílené všude podobně. Je to tak rozšířené, že už to skoro není ani vnímatelné, jak je to všudypřítomné.
Přibližně 8 let jsem nesledoval televizi a když jsem ji občas někdě zahlédl, šla na mě úzkost. Cítil jsem se vysloveně zle. Obzvlášť u reklam. Návštěvy u rodičů mi tímto dávaly zabrat. Každou chvíli je tam nějaký seriál o masových vrazích, vraždících psychopatech a zkuste si u toho večeřet. A zpravodajství obzvlášť. Později jsem se ke sledování "bedny" trochu vrátil a pozvolna mi začala připadat normálnější. Zdá se, že si opravdu na ono šílenství pozvolna přivykneme, a pak se to nejeví šílené se vůbec takovým televizním programům vystavovat. Všimli jste si i toho podezřelého názvosloví "televizní program"? Paranoici už vědí. No jasně, protože programování mysli, že? A govern-ment ovládání mysli? Hmm, už to asi začíná zapadat? :-)
Vždyť když to vezmu bodově (sic ano, jsou to mé subjektivní postoje):
Tím zdaleka nekončí můj malý výčet divností, co jsem tu vypozoroval. Možná mi to LSD fakt ještě šlapat nepřestalo.
Další články autora |
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!