Vede technologický pokrok k blahobytu nebo nezaměstnanosti?

Vědecký pokrok bývá předkládán, jak lidstvo zas o kus pokročilo, aby mohlo žít pohodlnější bohatší život. Automatizace vede ke zjednodušení výroby. Co kdysi trvalo týdny je dnes hotové za minutu. Nicméně mnoho lidí díky tomuto pokroku přichází o práci a často končí v existenciálně neuspokojivých situacích, exekucích, bezdomovectví nebo živoření od výplaty k výplatě, aby měli alespoň na základní potraviny.

Velký švindl

Byli jsme zřejmě oklamáni. Vše už od počátku průmyslové revoluce namísto k blahobytu pro všechny směřovalo k těžké dřině, utahanosti zatímco poslední dobou čím dál častěji zmiňované 1% populace bohatne více a více. 

Nad vazbou mezi nezaměstnaností a technologickým pokrokem jsem prvně četl úvahu od německé Pirátské strany, která je tam nyní v parlamentu. *) Totiž běžně se vychází z představy, že nezaměstnanost je špatná a ideální stav je 0% nezaměstnanosti. Někteří to otočili a naznačují, že by to docela mohlo být i naopak. Vyzývají tak k debatě. 100% nezaměstnanost jako ideální stav. Zní to možná trochu na hlavu, ale přitom se tato úvaha jeví zcela logicky.

Když extrapolujete technologický pokrok, tak v horizontu nekonečna resp. singularity událostí se můžeme dostat do stavu, že kompletně všechny práce jsou nahraditelné roboty nebo androidy s umělou inteligencí srovnatelnou s člověkem. To nás prý čeká do 50 let podle střízlivých vědeckých odhadů vývoje počítačové techniky. Jde jen o dostatečný výkon schopný simulovat lidský mozek. Odhady vývoje IT dokonce uvádí, že se možná ještě dožijeme situace, kdy počítač bude mít tolik inteligence jako mozky celého lidstva. 

Pokrokem k chudobě

Pominu-li otázky, zda by počítač mohl mít duši (jako emergentní vlastnost by to myslím nebylo překvapivé), je tu možná situace, kdy tito roboti budou schopni nahradit i vyloženě humanitní zaměstnání. Dozajista i schopnost se sebeprogramovat, čili dnes tak perspektivní možnosti zaměstnání pro programátory mohou narazit na rivala, kterého si programátoři celou dobu hřáli na prsou. Skynet se možná otočí proti nim a připraví je o práci. Technik by možná byl potřeba, ale ne nutně v tak velkém počtu. Možná už jen na oprašování nebo řešení poruch.

Každopádně moje úvaha směřuje k tomu, že tu něco zásadně nesedí v běžně vnímaném konceptu kapitalismu resp. obecně důvodech nutnosti pracovat k přežití. Jak zajímavě podotknul Jaroslav Dušek v rozhovoru o jídle a obecně žití v této civilizaci, my od přírody dostali všechno zadarmo, a lidstvo si na to namotalo jakousi zvláštní hru, kdy si to, co už máme, musíme znovu získat pomocí peněz. :-)

Koncept poměrně zaběhlý a poměrně i pochopitelný (steaky nerostou na stromech, ani mikročipy), ale když už nic, tak právě technologický pokrok by nutnost celé dny jen a jen pracovat, aby měl člověk na jídlo, ubytování a občas raritní dovolenou nebo svátek, měl snad vymýtit. Máme suroviny, máme stroje, které postupně nahrazují manuální činnosti. Ale jak například včera ve zprávách zaznělo, že mnoho výpravčích na nádražích v ČR asi dostanou výpověď kvůli pořízení moderního řídícího vlakového střediska, vidíme přibývat počty nezaměstnaných, kteří vlastně místo blahobytu mají problémy hledat jinou práci, a tak si vydělat vlastně na svou existenci. A jak jsem psal, to vypadá, že by se to takhle v horizontu budoucnosti zhoršovalo obecně pro všechny. Nakonec by byli asi potřeba jen lidé k nejvyššímu managementu planety a těch by asi moc potřeba nebylo.

Osobně moc neberu tvrzení, že je to celé o tom, že je dost práce, ale údajně chybí vhodní kvalifikovaní zaměstnanci. Problém vidím jinde a bývá nedostatek míst, kde kvalifikaci (na uklízení apod.) nepotřebujete. Zvláštní je i nízké ohodnocení ve skutečnosti tvrdé a náročné práce.

Koncept Zeitgeist movement se nad mechanizací výroby zamýšlí také a navrhuje jako nutnost zrušení peněz. Nevím, jestli je nutné peníze přímo rušit, ale na konceptu výměny něco zřejmě nehraje, protože pokud ubývá pracovní míst, tak místo blahobytu se rozšiřuje chudoba a chudne i střední třída. Zatímco vzniká úzká skupina superbohatých. Nebo tedy nevzniká, nýbrž stále bohatne více a více, zatímco většina planety chudne a chudne. Jeví se to tedy jako vysloveně cinklá hra.

Nepodmíněný základní příjem

Zaujala mě také iniciativa (mimojiné Pirátská, ale už i někteří zástupci zdejších parlamentních stran to zvažovali) prosadit tzv. nepodmíněný základní příjem. Nyní tato iniciativa přijímá podpisy k tomu, aby byla projednána Evropskou komisí, pokud bude dostatek podpisů - přes milion. Myšlenka je prostá - každý by od státu měl nárok na určitý příjem bez ohledu, zda je zaměstnaný nebo nezaměstnaný, těhotný nebo žena, dítě.

Peníze by tedy dostávali i lidé zaměstnaní a tak by vymizela úzkost a stres s hledáním práce i tlaku zůstávat v neuspokojivých zaměstnáních. Extrémem jsou v tomto případě například hypermarkety nebo továrny s masovou výrobou (tisíce lidí ve velkých místností dělajících od nevidím do nevidím za pár centů).

Jasné jsou úvahy "Kde se na to vezme, ty chytrej? To je jako budu platit z daní ještě víc?". Já ale nedostatek peněz nevidím. Kdyby se toho tolik nepremrhalo na korupci, válkách a jiných podivných projektech, tak je prostředků (a tedy i virtuálních prostředků směny dostatek). Koncept silně připomíná komunismus, ale má kapitalistické rysy. Je to holt řekněme kapitalismus se silným základem sociální solidarity úplně ke všem. Související změnu by jistě muselo být i přepracování současných sociálních dávek. Namísto přídavků na děti by za ně rodiče dostali onu částku také. 

Z úvah o tomto základním příjmu vyplývají poznatky, že by tato částka měla být dostatečně velká, aby zajistila kvalitní životní podmínky. To se o současném tzv. životním minimu nedá říct ani omylem.

Osobně myslím, že částka bezpodmíněného základního příjmu by měla být minimálně 15 000 Kč. Kdyby byla nižší, nic by to asi neřešilo a možná i situaci zhoršilo (podobně jako řada jiných typických ladění procent a forem sociálního systému). Pro skutečný pocit klidu a dobrovolnosti k práci určitě nestačí řekněmě 5000 Kč, o kterých již bylo v minulosti uvažováno (např. některými politiky ODS). Tak malá částka by nestačila zajistit základní potřeby, sváděla by nadále ke kriminalitě, k závisti nebo nepřejícnosti dotovat něco takového ze svých daní.

Častou námitkou jsou lidé (hlavně to mají být Romové) zneužívající sociální systém způsobem, kdy mají hodně dětí podezřívaní, že to tak dělají záměrně jak získat více peněz od státu.  Stejně tak chudé rozvojové státy mají velice plodné obyvatelstvo. Zpravidla mají rodiny i více než deset dětí.

Statistické údaje ale asi vysvětlují, proč tomu tak je. Totiž důvodem je zřejmě chudoba jako taková, která vede k podvědomé potřebě více dětí, protože to zvyšuje pravděpodobnost, že alespoň nějaké dítě přežije. Ať už porod nebo během života navzdory potenciálním nemocem. Asi to tak chudí rodiče nedělají záměrně, ale koreluje to se situací, kdy naopak životně zajištění lidé (obzvláště) ve městech mají naopak velmi málo dětí (1 až 2). Bývá tu sice strach ze schopnosti i ty dvě děti uživit, ale není to přímo strach o přežití jako takové. Například ve střední Evropě si žijeme relativně nad poměry. I takový žebrák/bezdomovec si tu žije nad poměry oproti některým jiným zemím.

Změna motivace

Představte si ty úžasné produkty, které budou vznikat z čiré radosti z tvorby. Ne tvorby se strachem, že nebude na jídlo, ale z čisté touhy něco dělat. Já skutečně věřím, že tato kreativnost a aktivita je člověku vrozená. A že ji systém z nás vymlátil. Skoro doslova i různými fyzickými tresty.

Celé školství je postaveno na soutěživosti. Spolupráce je tabu a i trestána. Opisování ve škole je trestáno. Při existenci internetu, vyhledávačů a různých wikipédií přitom vidíme, jak jsou tyto počítačové sítě na spolupráci a sdílení postaveny. A to jak technicky (na úrovni TCP/IP protokolu) tak i co do informací tam obsažených. Jsou prohledávatelné pomocí dotazů, prošpikované odkazy, analyzované umělou inteligencí. A o to více se jeví nesmyslně snaha děti zahlcovat povinností drtit se různé údaje nazpaměť, zatímco si je můžeme během několika sekund vyhledat sami na internetu.

Zajímavá byla studie (viz přednáška TED), kde byl na delší dobu poskytnut počítač v různých zemích třetího světa, např. v Africe. Počítač (monitor zabudovaný do zdi a klávesnice, myš) vzbudil zájem místních dětí, které se na něm dobrovolně učily. Navzdory tomu, že neuměly anglicky, se pomocí počítače během relativně krátké doby naučily angličtinu samy a dobrovolně jen používáním počítače. Obzvlášť zarážející bylo, když autora studie napadlo těmto 7-10 letým dětem dát za úkol naučit se něco o DNA. Že v tom byl poměrně úspěšný. Autor studie tvrdí, že k výuce stačí jen občasná "babičkovská" přítomnost jakéhosi mediátora, který je k dispozici, zatímco ale děti se učí samy. Vlastní iniciativou, jak tomu bylo v oné terénní studii. Tyto poznatky začal aplikovat na nové formy vzdělávání v naší lokalitě.

Podobně jako se školstvím to vidím i právě s podivným přístupem k práci, který tu máme. Práce namísto možnosti seberealizace se stává naopak otroctvím nucených prací, které jsme v takové formě, rozsahu nebo zaměření ani dělat nechtěli. 

*)V menším počtu, ale jak říkáme my revolucionáři, nemusí pršet, jen když kape. :) To myslím obecně zbytečně lidi odrazuje od volení menších stran, které přitom jediné mohou nějakou změnu přinést. Od zaběhlých stran nebo jejich pozdějších mutací těžko můžeme očekávat nějakou změnu. I nutně ani ne od těch, kteří mají na všudypřítomné billboardy. V době internetu je snadné si ty informace najít. Informacemi jsme spíš zahlceni, takže učíme se je filtrovat. Zjišťujeme, že většina toho, co do nás cpe televize a masový tisk nejsou kvalitní informace.