Reportáž "Na tvrdo", která sice bohužel nepokračovala dál v odhalování sítě jejíž byl soudce Nagy součástí, ale i tak byla dost tragikomickou podívanou s jakou lehkostí dokáží někteří soudci podvádět a korumpovat. Dost mě zaujal povzdech soudce, že databáze nejsou centralizované, což mu tím jeho korupci ne nutně znemožňuje, ale rozhodně dost komplikuje.
Je to názorná ukázka, co riskujeme veškerými centralizovanými sledovacími zařízeními a obecně proměnou společnosti ve společnost Velkého bratra s kamerami na každém kroku, implantovanými biočipy do lidského těla, RFID vysílaček v každém předmětu.
Kdo nemá co skrývat se nemusí bát? Tato představa podle mě nepočítá s všudypřítomnou korupcí, kde ČR není vyjímkou.
V ČR od 15.března 2009 mají mít policisté možnost si projít vaše e-maily a telefonáty (zdroj ).
Povzdech soudce Nagyho názorně ukazuje, jak situaci těmto živlům usnadníme.
Boj proti korupci mi připadá trochu jako takový boj s větrnými mlýny, ale každý ústupek svobodě při tzv. zvyšování bezpečnosti, u kterého je nějaký potenciál zneužití, je jen možnost jak korupci posunout ještě na vyšší rychlejší úroveň.
K případu soudce Nagyho je opravdu zajímavé, že již tehdy jeho smyšlený soudní případ (vymyslel si soud, ke kterému nikdy nedošlo) nevedl k jeho odvolání nebo dokonce obžalobě. Nakonec Barbora Škrlová dnes sedí ve vězení za to, že si jen vymyslela identitu (k čemuž byla donucena). Předpokládal bych, že vymyslet si soudní jednání by trestné být mělo také. To si ovšem zřejmě nemyslí jeho kolegové soudci, kteří si ho mezi sebou nechali. Tím více je škoda, že reportáž skončila tam kde skončila.
