Nevím, jestli mi Pokemon Go připadá víc znepokojující nebo komický

Možná jste jako já v posledních dnech teprve zaznamenali existenci jakési hry s rozšířenou realitou, která způsobuje dopravní nehody a nutí armádu USA před ní odrazovat své vojáky, protože tím odkrývají citlivé informace.

Nejdřív mi teda záběry z amerického Central Parku připadaly velmi humorné, jak (dospělí) lidé pobíhají houfně po parku s mobily v rukách. 

Pak jsem četl o dopravních nehodách, pádech lidí z útesu, vloupávání se do cizích pozemků, kde tito mladíci čelili střelbě překvapeného majitele mající je za zloděje.

Zrovna jsem teď sledoval seriál Wayward Pines o jakémsi úpadku lidstva do animality, kde byla vidět podobná stádovitost. Těch podobností možná tolik není, ale nějak mi to v hlavě u toho naskakovalo. Větší podobnost ve filmu bychom zřejmě našli ve snímku Idiocracy (v ČR distribuováno pod méně trefným názvem Absurdistán ). 

https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/409660-nehledejte-pokemony-v-minovych-polich-varuji-v-bosne.html

http://mobil.idnes.cz/pokemon-go-nehody-0zs-/aplikace.aspx?c=A160719_151043_aplikace_LHR

Vím, co někteří namítnou. Co mám proti zábavě, která aspoň vytáhne je nebo jejich děti ven do přírody nebo na minové pole, aby chodili v reálném světě? (pominu teď teorie, že celá "naše" realita je jen počítačová simulace :))

Pokud potřebujete korporaci, aby vás vytáhla na procházku, tak máte mnohem větší problém, než si myslíte. Mně ani tak hry nevadí, ale celé to facebookování a řešení i osobních vztahů přes mobily už se myslím začíná zvrhávat. 

Lidé co padají do vozovek kvůli hře už jsou myslím dost varovné znamení.

Celá situaci mi přijde jako obdoba Říma před jeho pádem. Povrchní zábava bez hloubky. Degustace umění a historických budov s hamburgerem v ruce jako barbaři. Takto bývá některými popisován dnešní úpadek. Hedonistická ignorace. Slepota před pádem. To se opakovalo v každé předchozí velké civilizace včetně té římské, jak podotýká Emil Páleš, kteří se těmito cykly v historii zabýval. 

Aplikace má být i historicky vzdělávací. Ale působí to na mě podobným dojmem velikášských degustací nakradených historických předmětů nebo zbytků bojišť, kde umírali při dobývání lidé. My jakožto členové vítězného týmu teď můžeme hrát tyhle "chléb a hry" tanečky.... zatímco je tu migrační krize, útok ve francouzské Nice byl možná zinscenovaný podobně jako byl zřejmě fiktivní i vojenský puč v Turecku.

Mnohem zajímavější by mi přišla aplikace, která přivede do ulic zaměstnance supermarketů, aby se dali dohromady za lepší pracovní podmínky. Nebo která i třeba formou hry rozšíří informace o tom, že i Amnesty international už nyní zjistili, že námi podporování umírnění rebelové mučí a dělají jiné otřesné věci.

Mnohem populárnější jsou přitom virální akce na Youtube, kde lidé na kameru pojídají skořici (a následně se dusí, protože skořice se přilepí, a zapití vodou by to ještě zhoršilo), planking (lidé si lehají rovně na různé předměty i v nebezpečných místech) nebo umrtí při selfie, kdy se lidé fotili s pistolí u hlavy a zmáčkli "špatnou spoušť".

Planking:

Když projedete internet, najdete účastníků podobných virálních akcí celé miliony. Ať je to pojídání skořice, planking nebo například i pojídání kaktusů. Někteří se dokonce zapalují - další virální kampaň.

Existuje i jiný typ ceny. Je to Darwinova cena, která je jízlivě udělena každému, kdo svou hloupostí způsobenou smrtí zkvalitňuje genofond lidstva.

Zajímavé "kouzlo" technologií formou rozšířené reality

Nemůžu zapřít, že myšlenka hry mi přijde zajímavá. Celý ten koncept rozšířené reality (augmented reality v angličtině) je zajímavý a pravděpodobně hudbou budoucnosti. Někoho potkáte a na displayi přimontovaném na oku se budou o něm zobrazovat osobní informace v reakci na vaše myšlenky.

Celé je to zásadní podoblastí hnutí, kterému se říká transhumanismus, který slibuje vytvoření nového typu člověka jeho kombinaci s technologiemi. To se dá ale udělat dobře ale i hodně zle. Je možné i ztratit to hlavní, co nás dělá lidmi. Zdravými bytostmi.

Že lidé ztrácí pud sebezáchovy při hraní Pokemon Go, je možná jen zveličené přirozené deviace ve společnosti (slavná Gaussova křivka) - ostatně ono i používání Google map vedlo lidi k dost hloupému chování (slepé důvěře v mapy). Ale přijde mi, že tato hra odkrývá hlubší problém. Možná je teď jen viditelnější. 

Já jsem taky před časem zkoušel hrát Ingress, hru od stejného tvůrce, která byla podobná geocachingu. Možná mi přišli pokemoni stupidní už tehdy v 90. letech. Měli bychom si dát pozor, čím si realitu rozšiřujeme. Ingress nicméně příliš realitu nerozšiřoval. 

Dokážu si i představit, že by mohlo být zajímavé si zahrát i Pokemon GO. Jen nechápu tu mánii kolem toho, a tak mě to vedlo k úvahám o úpadku společnosti viz výše. Připadá mi, že lidé ztrácí schopnost technologie používat a jsou spíš technologiemi používáni.

Ale je toho víc. Ta blahá nevědomost. 

Zdravá paranoia v postmoderní době

Nedostatek zdravé paranoii. Poskytovat záběry kamery, GPS pozice, mikrofonu... co chudáci lidi v okolí, rodinní příslušníci, partneři? Ne každý chce všechno vyzvonit Velkému bratrovi.

Důvody k podezřívavosti se objevily záhy - lidé zjistili, že vývoj této hry od Nintenda realizovala ta samá firma, která dělala kdysi Google maps, než Google tuto aplikaci pod názvem Keyhole odkoupil. Původně byly vyvíjený pro americkou tajnou službu (NSA) pro monitorování planety pomocí satelitů vládou financované firmy In Q Tel.

O In Q Tel vám raději na iDnes u recenzí Pokemonů psát nebudou. Ani že se přímo v licenčních podmínkách hry uvádí, že souhlasíte, že veškeré informace mohou být předány americké vládě.

Někdo si dělal srandu popsáním scénáře, kdy kritizujete na blogu vládu, a záhy máte za okny tucty hipsterů s mobily namířenými na vaše okno či se vám tam dokonce vlámou, protože Velký bratr v reakci na váš blog spawnul Pokemona přímo k vám do bytu. 

Já nevím, jestli tohle skutečně stojí za projektem Pokemonu GO, ale přece jen uvažte jak neuvěřitelně stoupy akcie Nintenda. Jejich akcie mají nyní po vypuštění Pokemonů dvojnásobnou hodnotu!

Ta hra je zadarmo, tak na čem vydělali tolik peněz? Zjevně prodejem informací firmách o hráčích, aby na ně mohli šít reklamy atd. To je běžné i Facebooku. Ale tajné služby či pokud se k informacím dostanou zločinci jsou zcela jiná dimenze. 

Představa, že nemáte co tajit je dost krátkozraká, i pokud nekritizujete vládu, a máte všechno "v cajku". Naopak někdo jiný může chtít provést zločin na vás nebo vašemu dítěti. Třeba se přímo vydávat za jakési neznámého strejdu vyzbrojeni spoustou osobních informací. Ještě víc jsou paranoidní lidé, kterým se na vládě skutečně něco nezdá. Mohou mi nasadit do cesty nového partnera, který ho bude špehovat nebo řídit. Tyto případy už se prokazatelně děly. Dokonce vedly i k manželstvím a dětem.  

Chytat tyhle reálné informace o našem světě mi přijde svým způsobem dostatečně zábavné, že myslím chytat pokemony ani nepotřebujeme.

Gamefikace reality/transreality gaming

Jesse Schell se ve své zajímavé přednášce zamýšlí nad tím jak facebook a hry s mikroplatbami spolu s XP body a achievementy ve hrách může vést k budoucnosti, která je plně provázána s realitou a každodenním životem. A jak to může být použito k dobru i ke zlu.

Říká se tomu gamefikace reality. 

Vysvětluje také, proč se hry s mikroplatbami staly tak návykovými.

Temné zrcadlo

Jo, vím, co my Pokemon go ještě připomnělo ve filmografii - jeden z dílů Dark Mirror z nezvyklého britského seriálu Charlieho Brookera, autora též několikadílné série "How TV ruined your life". Dodám, že je to komik, i když Dark Mirror moc humorný není. Je to temné zrcadlo společnosti dnešní postmoderní doby. Reality show, youtubeři, Super Star, mobily, image, snobství nebo jak z dítěte udělají hvězdu (např. show které má ta malá tlustá arogantní holčička, která je za to obdivována), a její sláva časem může pominout a média ji zničí bulvárem. 

Můžeme se bavit o loutkářích v pozadí byznysu a vlád, ale změna může přijít jenom od nás. Zespodu od lidí, protože my jim tu moc dáváme, nebo dosud dávali. Ať už se nás snaží zotročit zlé bytosti nebo lidé, pak se mi zdá zřejmé, že tu jde hlavně o boj o naši mysl. Zasévat do ni strach a celou plejádu negativních emocí, protože pouze takového člověka je možné zotročit. I většina her je o nějakém konfliktu. Přitom by se dnešní technologie dali využít ke vzdělávání, poznávání. Hra Doom 2 byla původně financována americkou armádou pro cvičení vojáků. Média tyhle věci typicky moc do souvislostí nedávají. 

Lidstvo velmi pokročilo v různých technologiích, ale jak krásně umělecky zachycuje film NaqoyqatsiFilm režisér komentovat, že my technologie nepoužíváme, nýbrž technologie používají nás - my je žijeme. A já myslím, že si musíme dát velký pozor být u toho bdělý, jak je používáme.

Žijeme v zajímavých časech.

UPDATE

Pro doplnění se s Pokemon Go potýká i izraelská armáda :) http://www.haaretz.com/israel-news/1.730912?utm_source=fark&utm_medium=website&utm_content=link