Když si půjčíme peníze v bance, ta vytvoří peníze z ničeho. Magickým kouzlem zvaným frakční rezervy. Něco jako finanční perpetum mobile. Většinu lidí to nepřekvapuje, protože o tom ani neví. Je takový bláznivý svět "seriozních" bankéřů vůbec pravděpodobný?
V současnosti tento systém naráží na problémy ve formě finanční krize, kterou se moudří pánové a dámy snaží řešit všelijakými rozhodnutí. Třeba nedávno bylo rozhodnuto, že Evropská centrální banka vyemituje (vytvoří z ničeho) mnoho miliard EUR, aby se tím vyřešil nedostatek peněz. Více viz článek Hospodářských novin z 29. února 2012 "ECB kvůli krizi nalila do bank dalšího půl bilionu eur. Pro levné peníze si sáhlo přes 800 bank". No ano, velmi levné peníze, když si je můžete sami natisknout.
Celý proces je skryt za řadou termínů, nicméně pokud byste ho měli vysvětlit malému dítěti, tak potřebujete kouzelnou hůlku.
Ekonomická teorie pravděpodobnosti...
Totiž stačí, aby se rozhodli všichni lidé (nebo většina) si vybrat své peníze z účtu. V odborném žargonu finanční teorie se tomu říká tzv. run na banku ( z anglického "run" = běžet). Dřív se tím asi myslel lynčující dav připravený zločinné bankéře oběsit. V praxi to mohou být fronty před bankou, pak panické zprávy masmédií o sanaci dané banky a podobně. Sanací se zde rozumí, že se situace vyřeší z peněz daňových poplatníků. Což v přímějším překladu znamená, že to zaplatí lidi (resp. příští generace dětí).
Tím se také často tzv. uklidňují trhy. Což je trochu zvláštní, protože trhy by snad především měly být postavené na nabídce a poptávce. Dle normální ekonomické teorie alespoň. Nikoliv na bonitě bank. Je opravdu zajímavé, jak je ekonomická teorie plná řady nových termínů, které vlastně ale mají své již existující slovní ekvivalenty. Možná to nebyl záměr, ale celý finanční systém pak působí dost nesrozumitelně běžnému člověku. Kupříkladu termín frakčních rezerv vlastně znamená právě ono vytváření peněz z ničeho. Jde vlastně o pojmenování tohoto magického způsobu
Ale podobně jako kvantovou mechaniku i laik, obzvláště tuto bankovní teorii, má možnost snadno pochopit i bez nějakých vysokých ekonomických škol a tanečků kolem toho. Vlastně by se celá situace dala shrnout několika větami, a to běžnými slovy (a vysvětlit to tak například zvídavému předškolákovi - i kvantovou fyziku!):
Když si někdo uloží v bance peníze (např. 10 000 Kč), může banka z těchto peněz půjčit jinému klientovi 900% z této částky ( 90 000 Kč). Kdo to tak vymyslel nevím, ale zjevně je to běžná praxe po celém světě (kromě muslimských zemí, kde jsou dluhy zakázané). Banka totiž může půjčovat, pokud vlastní (běžně prý) 10% z dané půjčené částky. Což má být ona frakční (částečná) rezerva. Ovšem kdyby se všichni rozhodli si své peníze vybrat, tak nebude mít dost peněz pro všechny.
Celý princip je dost podobný pyramidové hře, což jsou často různé podvodné systémy. Bankovní systém je tedy postavený na principu neudržitelnosti. Dříve nebo později se opravdu objevují vždy problémy. A ty se hasí podobně jako v pyramidových hrách novými klienty natištěním dalších nových peněz.
Politický finanční systém
V dnešní době se stalo již zvykem politiky cpát se do ekonomického světa. To je velice podobné fungování socialistické ČSSR, která byla centrálním hospodářem všech podniků. Soukromé podnikání bylo zakázáno resp. nemožné. Podniky byly znárodněny. Vychází se z předpokladu, že stát je moudrý hospodář, který přivede veřejnost k blahu.
Poslední roky je tématem dne tzv. finanční krize. Ten problém je v základě jednoduchý. Protože se vytváří peníze z ničeho, a zadluží se nebo propadnout do inflace takovým způsobem celé státy, jsou měnové kurzy postavené na jakési důvěře namísto nějaké jasně smluvené hodnoty dané měny. Jako velice náchylné na ztrátu víry v danou měnu. To je už spíše náboženství než seriozní obor? V ohled se berou zejména takzvané ratingy takzvaných ratingových agentur. To jsou velké věhlasné soukromé společnosti, které se zabývají tím, že hodnotí různé zěmě podle jejich důvěryhodnosti ve schopnost splácet své dluhy. A proto mělo například Řecko dle těchto agentur výborné známky. Až do propuknutí aféry ŘECKO!. Tedy ratingové agentury naprosto selhaly ve schopnosti reálně hodnotit.
Občanské sdružení Reformy.cz má na svém youtube kanálu překlad krátkého videa dobře vystihujícího zvláštní roli těchto ratingových agentur, kolem kterých se opravdu točí různá politická rozhodnutí. Politici totiž se nyní snaží řešit odvrácení hrozby státního bankrotu, a tedy ještě více zapojují politiku do ekonomiky. V důsledku by se vlastně dalo říct, že jsou vydáni na pospas privátním agenturám (jako jsou zmíněné ratingové agentury) a bankám. Mezinárodní měnový fond, Evropská centrální banka, to vše jsou čistě privátní podniky.
Narozdíl od České národní banky (ČNB), která je v rukách státu. Nicméně je zapojena do tohoto bankovního kolotoče a principů fungování centrálního bankovnictví, že ten bankovní systém funguje prakticky všude stejně. Nebo mně se to tak jeví. ČNB taktéž všelijak rozhoduje o vytváření nových peněz či měnových kurzech. Pak čteme v novinách, jak česká Kč oslabuje či posiluje vůči euru či dolaru. Vše čistě virtuálně postavené na mezinárodní důvěře, že daná měna má zrovna takovou či onakou hodnotu.
Morální hazard
Celé toto bankovní finančníctví, někdo by řekl uličnictví, se dle masmédií potýká s tzv. morální hazardem. Opět nový termín jakoby zakrýval již eufemisticky zakrýval již existující slovo podvod. Víte, mně je 32 let, a už na mne nelze aplikovat rčení "To pochopíš až budeš starší", které se říkává dětem. A bankovní resp. finanční systém buď stále nechápu anebo...
Dokonale tento finanční systém vysvětluje (video s českými titulky):
