11 koaličních poslanců dnes nezvedlo ruku pro vydání státních dluhopisů za 674 miliard Kč (slovy šestsetsedmdesátmiliardkorunčeských) a za sebe říkám, že se mi nálada zvedla o 180 stupňů. Od rána podepisuji účetní doklady pro únorový audit obce, kterých je za loňský rok pro Vaši představu osm narvaných šanonů. Na každý papír jsou potřeba 2-3 podpisy paní účetní a 2-3 podpisy starosty obce, dohromady tedy 4-6 (slovy čtyřiažšest). Mám změřeno, že na podpisy jednoho šanotu potřebuji v průměru cca 2,5 hodiny. Nyní tedy v polovině šestého šanonu jsem tento odložil a vychutnávám si téměř euforické pocity z toho, že se v našem parlamentu našli lidé, kterým se zdá 674 miliard korun příliš nato, aby to jen tak odmáchli rukou během pěti vteřin.
Korunu tomu dal pan Babiš svým pozdějším komentářem, když prohlásil : "Byl jsem zvolen svými občany, abych pro ně hlasoval." To je vskutku demokratický přístup k věci. To mě připomíná situaci z dob, kdy občané ČSSR tady byli od toho, aby do volební urny hodili lístek, který dostali.
Moji radost nekazí ani ujištění ministra financí, že jakmile to pan prezident Zeman podepíše, bude vše vpořádku. Opět demokracie v té nejčistší podobě. Proč tedy v tomto parlamentním demokratickém systému poslanci vůbec hlasovali, když to prezident podepíše a bude vše vpořádku nevím. Nemusím přece vědět všechno.
Hlavně že je pátek. A v pondělí snad ty šanony dorazím.
Hezký víkend všem.
