Ač mám na většinu různých otázek jasnou, životní zkušeností danou odpověď, existuje samozřejmě i nemálo těch, kde si nejsem úplně jistý. Poněvadž ale slovo "nevím" je mi k smrti protivné, snažím se odpovědi na takové otázky neustále hledat. Po včerejší tradiční návštěvě Mikuláše v naší školce, jíž mám také já tu čest se jako zástupce obce účastnit, si myslím, že jsem zase blíž odpovědi na otázku výchovného dopadu "řádění" čertů na dětičky předškolního věku. Předmětem dnešní úvahy tedy bude hledání odpovědi na dvě otázky : nakolik je strašení dětí čerty jedenkrát do roka smysluplné a zda má tato jednorázová konfrontace dítěte s čertem dlouhodobější dopad na jejich chování.
Na světě odjakživa existuje dobro i zlo a Mikuláš s Andělem a čerty nejsou ničím jiným než jejich ztělesněním. Zatímco Mikuláš je tím, kdo o dětech všechno ví a snaží se jim promlouvat do jejich křehkých a nevinných dušiček, čert naopak "trestá" a vyhrožuje peklem. Nejinak tomu bylo včera v naší školce - zatímco Mikulášovi děti naslouchaly, říkaly básničky a zpívaly mu, v momentě kdy se objevili čerti, ustrašeně utíkaly do prvního rohu místnosti, který se nabízel, a hledaly oporu. Jejich v tu chvíli křečovité ručičky měly přirozenou potřebu držet se paní ředitelky, učitetek, starosty, tedy těch, kteří v tu chvíli pro ně představují záchranu před zlem. Že se v takto vypjatý moment nedá od dětí očekávat jiná odpověď než souhlasná na otázku Mikuláše, zda se polepší, je jasné. Z tohoto úhlu pohledu předznamenává návštěva Mikuláše s čerty to, co děti čeká, až dospějí : neustálá konfrontace dobra a zla ve všech myslitených podobách. Tento jednorázový střet dobra a zla je pro děti přípravou na život, "ochutnávkou" toho jak to v dospělosti bude vypadat, a považuji jej za nanejvýš užitečný.
Zcela opačná situace však nastala v okamžiku, kdy čert naposledy zarachodil řetězem, zablekotal, odtáhl pytel, ze kterého trčely vycpané dětské nohy v punčochách a odešel z místnosti. Ze 100% ustrašených a vylekaných dětí bylo rázem 80% hrdinů (v těch zbylých 20% převážně těch úplně nejmenších zážitek z předchozích cca 30 minut ještě pár minut dozníval). Tito hrdinové, kteří se ještě pět minut zpátky křečovitě drželi učitelčina svetru rázem přesně věděli, že čert nebyl ve skutečnosti čertem, ale uhlím zmalovaným tatínkem jejich kamaráda. Tato zpráva se rozšířila rychlostí blesku a v ten okamžik vzaly za své iluze (některých) rodičů, kteří zcela naivně očekávali, že se jejich dítě polepší. Samozřejmě, že ani náhodou. Dlouhodobější dopad hartusení čertů na chování dětí je nulový a je to v naprostém pořádku. Dovedete si představit, že by všechny děti jako mávnutím kouzelného proutku začaly - a to napořád - poslouchat, a čerti pak museli zůstat příští rok v pekle?
Hezký den Vám všem z Drslavic :-)
