a bylo by možné všechny ty vyznavače starých pořádků - rozumějte těch komunistických - nakopat zpátky před rok 1989 a nechat je v tom socialistickém blahobytu, na který s nostalgií a mnohdy i se slzou v oku vzpomínají, nejlépe napořád pobývat. A že jich v tomto státě je. Tím neříkám, že vše je tady vpořádku. Vůbec ne. Ale štvou mě zástupy těch, kteří v potu tváře vlečou z Kauflandu vozík napěchovaný nákupem, aby pak doma u idiotského seriálu a flaškového piva za 7,- Kč nadávali na dnešní dobu s tím, že za komunistů bylo dobře.
A já hned zkraje všem takovým říkám, že to žádné zlaté časy nebyly. Že z nás komunisti vychovávali stádo cvičených opic a jejich cílem bylo systematicky deformovat individualitu člověka.
Že těm kteří tvrdí, že se mohlo cestovat, tak to bylo akorát tak na Čalovo nebo na Lipno. Do soudružských zemí pak s pasem a jinde s výjezní doložkou (a neposkvrněným kádrovým profilem), ovšem o té si mohl obyčejný smrtelník nechat jenom zdát.
Že těm, kteří tvrdí, že každý měl práci, tak ano - ČSSR byl jeden velký pracovní tábor, ve kterém panovala přezaměstnanost a nulová produktivita práce. Tisíce lidí se ve fabrikách poflakovali od ničeho k ničem. Kdo razítko o tom, že pracuje, neměl, byl automaticky vyvrhel, a s těmi - jak je známo - uměli soudruzi pěkně zatočit.
Že těm, kteří tvrdí, že všichni jsme si byli "tak nějak rovni", tak ano - všichni jsme byli chudí jak kostelní myši, až na horních deset tisíc těch nejkomunističtějších z komunistických s tučnými devizovými konty a vybavením z Tuzexu. No a těch spodních 10 milionů? Ti zpravidla kradli, protože kdo nekradl ze státního okrádal sám sebe (resp. vlastní rodinu). O uplácení na každém kroku ani nemluvě. Drobná zlodějna, úplatky a korupce byla národním sportem a svým způsobem by se dala nazvat i stylem života, bez kterého fakticky nešlo fungovat.
Že těm, kteří tvrdí, že přes hranice utíkali jen vyvrhel a odpad společnosti, tak si k nim račte připočíst celé rodiny zpravidla více či méně perzekuovaných režimem (v lepším případě majících toho tady plné zuby), kterým vlastně nic jiného nezbývalo. Mnozí v lepším případě skončili v žaláři, v tom horším pak na elektricky nabitých ostnatých drátech.
Že těm, kteří tvrdí, že jsme měli špičkové zdravotnictví, tak ano - měli jsme pár kapacit v oboru, ale to bylo tak všechno. Zbytek hnusné špitály a doba dožití občanů ČSSR byla výrazně nižší, než na Západě. Když mě v osmdesátém roce operovali zlomeninu ruky, "zapoměli" mě ti odborníci po operaci někde na chodbě a nechali mě tam dva dny. Když si mě pak všimli a ruku zrentgenovali, tak zjistili, že už ji nikdy nenarovnám. Dva měsíce mě pak nechali hnít ve špitále, aby pak následně zašantročili celou moji zdravotní dokumentaci. Ruku, kterou mám dodnes do pravého úhlu, již nikdy nenarovnám.
Že těm, kteří tvrdí, že tady bylo bezpečno, tak ano - na každém rohu stál esenbák a všudypřítomná buzerace občanů nebrala konce. Tedy buzerace jen v tom lepším případě - v tom horším pronásledování, šmírování, výslechy, brutalita policejních služeben byla vyhlášená. Atmosféra strachu byla přesně to, co komanči potřebovali.
Že těm, kteří tvrdí, že tu byla "demokracie" a lidská práva se dodržovala ..
Ale víte co .. HOWGH.
