Šmankote, já jsem na něj šlápla!

"Proč brečíš?"Šimon s mp3 na uších místo spánku slzí, hlasitě."Když oni hráli tu Co bolí to přebolí a já si u toho představoval, jak jsi mě rodila a jak tě to muselo bolet a jaká to byla obětavost a já tě teď zlobim a jak ty seš hodná a nikdy bys nikomu bolest neudělala ani omylem... a maminko, nemohla bys mi na to dobrý usínání vyvětrat?"Stulený u mně v klíně, prochází zpětnou aklimatizací na domov, po čtyřdenním výletě bez rodičů...

Rozněžněle přitruchlenou náladu krapítek schlazuje mé dlouhé štrachání z postele, už první krok k oknu je nečekaně měkký...
"Bože, co to je?" Zírám na mokrou barevnou hromádku čehosi pod pantoflí a nějak se mi  nedělá dobře..."
Sliz, zase tady nechaly válet po zemi tu blbou hračku, jasná věc. Už se chystám něco nepěkného říci nahlas.
A nemůžu. Zachytávám vyděšený výraz.
"Mamiiiíí, já vím, co to je, ty jsi nám rozšlápla Karla, uááá."
No jo, fakt že jo, proto to tak křuplo. Ale fuj. Chudák ryba a my také.
Nesnáším situace, kdy musím být statečná a vzorů dajná, když se mi chce sednout a pláknout si také. 
Tedy upřímně, nic moc pocit. Sedíme se Šimonem na posteli jak Forresti a je jasné, že bez příběhu, alespoň malého, to nepůjde.
"Mami, a proč to Karel udělal, že vyskočil?"
"Třeba se mu tam nelíbilo."
"Myslíš, že skočil dobrovolně?"
"Je to možné."
"Byl teda dobrovolník? A mami, nejsou voni i ty naše ryby už trochu zblblý z toho tvýho dobrovolničení?"
Prokládám párminutovkou smutečně-didaktického rozměru, kdy je jasné, že jít příkladem budu muset hlavně ve sebezpytování sama sebe.
"Mno a proto je důležitý, umět rozlišit dobrý skutek od blbého nápadu. Pořídit vám rybičky, když tomu vůbec nerozumím, byl nápad hloupý."
Šimon pořád popotahuje, ale je vidět, že mě chce nějak povzbudit.
"Mami, a co myslíš, nepovolali voni si ho ty naše ostatní zvířátka, co už nám umřeli, jako třeba k sobě, že chtěli vědět, co je za tu dobu u nás novýho?"
Jejej, další kolo pláče... 
Tím mi urychluje rozhodování, jestli v devíti letech pravdu celou nebo přimazlenou.
A tak, do uslzeného usínání, vyprávím, jak pejsek s morčátkem teď už určitě dychtivě naslouchají Karlovo povídání, co je u nás nového a jak Kaštánek s Klárou jsou prima parta a Karel, že je určitě rád, že už se nedusí v našem akvárku, ale směje se v nebi...a když už jsem z toho celá přesvědčená, že to by tedy mohlo stačit:
"Mami, tak já mám nápad, nezašlápneme ještě Elišku s Julčou, aby už jim bylo taky dobře?"

*Kaštánek, Klára, Eliška, Julča (morče, pakobylka a holky rybí)

.http://www.youtube.com/watch?v=r0m5LCEQLM0&feature=related