"Mami, potřeboval bych něco vědět."Ten pohled, ten znám... Šimon mi dává jemným pohybem ruky laskavý pokyn, že ho mám následovat dokoupelny.
"Hele, mami, co je na tom pravdy, že sem tátova nejrychlejší spérije?"
"Spermie. Jo, to je pravda."
"Tak přeci, hmmm." Otáčí se k zrcadlu a zálibně se prohlíží...
"A můžu se ještě na něco zeptat?"
Kývu.
"A jsem taky jeho nejšikovnější spérije?"
"Spermie. Mno, určitě, jinak bys těm ostatním neutekl a nenašel správnou cestu jako první."
"Týjo, tak to sem fakt king. Já si to úplně představuju, jak sem ty ostatní takhle pěstma odháněl a křičel jako správnej syn Kelta, takže děsně řval až se z toho ostatní lekli a já to dokázal." S lehce zrychleným dechem nabízí rekonstrukci
situace, máchá rukama a zvolumuje doprava...
"Šímo," chystám se mu trochu zkazit radost z ojedinělosti vítězství..., " každý
dítě je nejrychlejší spermie."
"No to neříkej, Laurina určitě nebyla tak šikovná, no dyť už taky proto se
nezdokonalila jako kluk při tom vyrábění v břiše a zůstala jen holkou.Nenene,
neřikej mi takovou věc. Nejlepší sem byl prostě jenom já. Zeptám se ještě táty, ale
myslim, že budeme mít ten názor stejnej."
"Táty se klidně zeptej, ale dozvíš se, že Laura i Lucka byly taky nejrychlejší a
nejlepší."
"Di pryč, di... umíš člověku děsně pokazit den. Já sem s klukama vsazenej, že
sem nejlepší já a že jim to zejtra klidně potvrdíš, protože ty mě přece dycky
podržíš a teď je mi jasný, že zase řekneš, že podržení neznamená lhaní a ..."
Vysvětluji a dítěcí úsměv se stále nedostavuje.
"Víš co, já už to mám, zeptám se babičky, ta mi to určitě potvrdí a kdyby ne,
aspoň jí potěším, že se jí taky na něco ptám, když sem se minule ptal na ty
názvy ulic dědy, byla taková smutná, jako nevyužitá mi přišla."
Jj., kývu si v duchu, jen se babičky zeptej, ta, když pánbu rozdával smysl pro
humor, byla čůrat, výborný nápad...
"Šímo, babičce nevolej.."
"Budu!!"
................................................................................................................................................
"Petro! Co to proboha těm dětem řikáš za sprostý věci, dyť z toho budou
poškozený!?"
Krapet se bráním, i když je jasné, že úplně nejlepší bude, neříkat nic...
................................................................................................................................................
"Maminko, mám tě rád." Usmiřovačka, už je to tady:) Tulíme se, i s Lauříkem.
"Víš co mi řekla babička? Že náš táta by nikdy v něčem takovym neslušnym nesoutěžil, že pindíkem se čůrá a jinak k ničemu dobrej neni. Tak to ona si tátu asi koupila na trhu, když děda jezdil v Rusku tim tankem, to je jasný a děda teď ani neví, že táta je jeho syn, protože mu to babička nechce potvrdit, že děti lezou z pindíků velkejch kluků. Chudák děda. Viď? Co myslíš, neměl bych mu to zavolat, už taky neni úplně mladej, měl by se tu pravdu konečně dozvědět..."
http://www.youtube.com/watch?v=o5bUpsly1Zo
