S nohama nahoře se to zvládnout dá.... občas!

A hele, to bych mohla zkusit… plazmaferéza… hepatitis dávná není kontraindikována, tak konečně možnost, jak darovat "krev". Jsem léta v hlubokém obdivu před všemi, co jsou toho pravidelně schopní, dokonce i extchýni mám v této oblasti v kategorii oblíbených.

Že je odběr hodně přes mou dosavadní čáru je věc jasná, že si čáru však chronicky ráda posouvám...ve všem...je ještě jasnější. A navíc - Petí, to by fakt nešlo,vidět se v MASHi a přitom neumět darovat trochu tekutiny...šup, jdeme na to.

Už od příjmu nic milého, kdybych sledovala filmy zahraniční produkce, jistě bych ze srovnání byla zklamaná... Paní recepční dává najevo, že takovejch dobroskutkářů tam má... navíc, přeci nejdu na krev, ale na plazmu a za tu jak známo, dostanu zaplaceno, tak jakej pak dobroskutek.(Že to budu mít stejně nula od nuly, bo jsem nemístní, tedy z daleka, se nepočítá).

"Jste taková hubená, a co tlak?" Pátravý pohled...

"Mno, pětapade čistá váha a tlak občas vyleze nad sto (tedy ten horní)." Nesmělost sama, jsem.

" Ale no tak dobře, napíšeme šedesát... ještě se na mě usmějte do webkamery, tady to vyplňte a pani doktorka si vás zavolá..." Věnuji pár kapek krve na rozbor, trochu povídáme o ne-možnostech zachycení HIV u dárců a pak se můžu jít objednat, za týden po proklepnutí dnešním, bude-li krvák dobrý, mohu začít. Klidně čtyřikrát do měsíce, v množství...nezanedbatelném.

Je mi to trochu divné, ale pochybovat... se mi (asi) nechce. A navíc... nerada pátrám a šťourám, kde není jisto, že je (pro mě) bezpečno. Mohla bych se dozvědět více než potřebuji. Vlastnost blbá, ale dá se s ní žít. Po týdnu lehám k "automatu" - laik by viděl jen hadičky, pytlík, slyšel pípání a těšil se na limču grátis. Já...ochotně zapomínám vše odborné též, jen se trochu klepu, když vidím, čím chtějí propíchnout mou žílu... tu co je hodně vidět a já bych to z ní nikdy nezkoušela:)

Nu co, držím se pevně svého kréda, že nejhorší na světě je strach a... stejně je mi blbě, rychle a hodně... sestřička mě rychlostí odběru nešetří, jakápak prvnička, když jsem zdravotník a já začínám jít obrazně řečeno k zemi... nenene... nevzdám se, dýchám si jak při generálce na holotropno, nohy nejvýš,co jde, abych už nebyla hlavou dolů a šup... prolejeme se první půllitrovkou vody...dobrý... bedýnka cvaká... první pytlík je plný, tlak povoluje.... plazma pryč a do oběhu se mi vrací krev... jo, příjemné, ožívám... a žádám si další láhev vody... Safra,přístroj pípá, pytlík se neplní a já tomu zase nerozumím...

"Si musíte mačkat víc ten balonek." Okatá spoludárkyně má se mnou trpělivost... Soucitně, v plné síle s rentetínou v ruce, hledí z vedlejšího lehátka jak promodralá a vykulená s nohama nejvýš v celé budově, upachtěně nutím své tělo, aby se pochlapilo. A samozřejmě se u toho usmívám...

S nejnižší možnou odběrovou rychlostí se k tomu skoro půllitru plazmy nakonec po hodině - ani né snad vítězstvím sama nad sebou jako neschopností požádat o odpojení - dokopu a je mi jasné, že tudy má cesta už nikdy nepovede.

Že je to dílem má hloupost, mám číst lépe, respektive... naučit se krapet lépe odlišovat dobrý skutek od blbého nápadu a také... neomdlévat ze všeho, co pod líbivou hlavičkou slibuje vybarvené okénko v Modrém životě... si nejdříve moc nepřipouštím. Mám mindrák - nezvládla jsem odběr s očekávanou grácií a je mi podobně, jako když začínalo být jasné, že má nedmoucí ňadra prostě nebudou, ani přes úpornou snahu, odevzdávat mláďatům smetanu...

Pak si trochu zagůgluji...trochu...protože ruka, co darovala je nehybná skoro týden... bandáž jsem sundala moc brzy a krapet jsem si v noci zakrvácela...sestřička říkala, že za hodinu dobrý... a bere mě vztek, na sebe i na centrum (i když, oni jsou teoreticky, tedy lege artis, v pohodě).

Má imunita dostala zabrat, oklepala jsem se po měsíci (absolutně nechápajíc, jak to mysleli, že bych za týden klidně mohla zase...) a děkovný dopis s pozvánkou k dalšímu odběru a douškou, že když seženu dalšího dárce, budu ještě více bohatá... dál neposílala.

Nehekám nad systémem, ani nad sebou... jen... je mi jasnější, že etika dárcovství jde ruku v ruce s dobrovolnem... a to má velmi křehkou hranici v motivaci... u plazmy jsou peníze silným tahounem a mnoho lidí dovádí svá těla až na pokraj možností... mno, pak je lékaři zase dají... za peníze... do pořádku... tý jo... to se nám ta kola pěkně... točí!