Maminka nám fotrovatí... nechcete ji?

"Hele, Lauro, tomuhle se říká, že nám máma fotrovatí."Přiotvírám levé oko a přestávám přemýšlet, jestli je to dobrý nebo blbý nápad, čekat až měten pták, co tak mile cvrliká na větvi nade mnou, posere...

Mrňata stojí před lavičkou na dětském hřišti.
"A co to znamená, Šimone, že nám fotvovatí, to je nějaká ošklivá věc?"
"Ale ne, to znamená, že si hraje na tátu."
"Jo a čim?"
"Že si klidně lehne na hřišti na lavičku a sou ji všichni ukradený. Je to špatný, takhle už jí
definitivně nevoženíme."
Zvedám se.
"Jo, Šímo, to jsem ti zrovna chtěla říct. Měla jsem dneska takovej zajímavej telefon."
Ha,dítě se bystře přirdívá, chápe rychle...
"Mami, ty si volala na ten kroužek kamenářů, viď?"
(Myslím, že mé děti mají veliké štěstí, že nastupující demenci mi pánbu spravedlivě vyvažuje
přídavečky smyslu pro humor.)__________________________________________________________________________________
"Mami, prosimtě, tady na to číslo dneska určitě zavolej a buď milá."
"A co to je?"
"Ale nic důležitýho, jen nějakej kluk ze třídy řikal, že jeho tatínek vede kroužek na sbírání
kamenů a maminko, já bych hrozně chtěl aspoň na to jejich úvodní setkání, prosím, zavolej
mu a řekni, že mě přivedeš."
Nějak se mi to nezdá, přeci jen intuice je intuice, ale dobrá, kývu bez dalších dotazů. Chyba.
__________________________________________________________________________________
"Dobrý den, Petra Michvocíková, vy máte sbírku kamenů?"
Spěchám a moc se s tím ne...pářu:)
"Co prosím?" Na druhé straně je někdo, koho jsem pobavila.
Znejisťuji a rozvíjím souvětí...
"A co byste jako potřebovala?"
"No, syn říkal, že vedete nějaký kroužek."
Ticho a pak...smích.
"Vy jste maminka Šimona, žejo?"
"Ano," dýchám si, dýchám, je mi to jasné...
"Pěkná fotka, fakt."
"Jaká fotka?"
"Vaše, máte na ní takovej tyrkysovej roláček a pusinku sešpulenou k zulíbání."
Nedýchám, potím se...
"Ale já jsem vám žádnou neposílala, víte, oni mě děti z nějakého záhadného důvodu pořád
shánějí manžela a..."
Normálně mi dochází humor...vůbec netuším, s kým si povídám...
Pán se směje a směje.
"Buďte v klidu, mě to napadlo hned, vzadu na fotce je totiž napsáno - miluju tě i když tě
neznám, ale chtěla bych tě poznat a mám milýho syna a otravnou dceru, zavolám ti - no a
čekal sem až teda...zavoláš."
To mám za toho dobrovolníka tenkrát, jj. osmičkový rok se nemá podceňovat...
(obzvláště s tak čilou smečkou mláďat)
__________________________________________________________________________________
Šimon absorbuje informace z mnou převyprávěného telefonického hovoru, čekám
na vyjádření...
"Mami, nezlob se, to je táta Davida a Davida já mám hrozně rád a představ si, že náhodou
nemaj maminku a tak my sme to jako takhle s Davidem vymysleli, protože ty jak pořád jezdíš
jen na tom kole, s náma ještě navíc, tak si hrozně odpudivá pro ty chlapy a já to myslel dobře."
"Jak odpudivá?" Had, to mě zase uštknul na správném místě...
"Šimone, ale už. To přece nejde, takhle mi pořád shánět ženichy..." ještě se krapet rozvášňuji
dál.
"Mami, když mně je to líto, že jak pořád jen pracuješ a staráš se o nás, že už dřív zestárneš
do voškliva, než si bude někdo pamatovat, že si byla hezká a třeba by tě potěšoval v samotě, až my budeme velký."
Panebože, ty to vidíš... Copak se dá na něco takového asi říci...
"Mami, já sem to tenkrát, jak si šla v sukni bez kola, do školky ráno, počítal. Zalíbeně jich
pokouklo osm. To je dobrý, na to že sme šly vedle tebe ještě my s Laurou. Mě totiž ještě
napadlo, jestli je trochu nevodrazujeme my, co? No, teda spíš Laura, já už sem přece jen
takovej jako spíš přitahovač než odpuzovač nápadníků. Viď?"
"Šimone, moc to řešíš..." A povídáme a povídáme... A dítě kýve a kýve, a když už je úplně
jasné, že jsem mu to hezky vysvětlila a chápe to - správně - napořád, blíží se k lavičce cizí pán.
"Dobrý den, vy jste maminka támhletý holčičky?"
Prst namířený na Lauru, která se na mě zdaleka moc usmívá, mi dovoluje kývnout.
"Tak tady vám vracím bábovky a křídy, vaše dcera je právě vyměnila s mým synem za příslib,
že si vás půjdu nenápadně prohlídnout."
Má mě pánbu rád, má, protože takovéhle děti se rozdávají fakt jen za odměnu...
http://www.youtube.com/watch?v=zX6Zr6028gU