A víš, jak moc rádi tě máme? Nejvíc, a proto půjdeš do Domova...

"Maminko, nevšímej si Šimona, že se vzteká, já tě mám váda nejvíc jako tátu, pvotože se vodiče musej oba, viď?" Lauřík si ze samého dojetí i přibrzdit musí...

Opírá se o plot zahrádek a pokračuje:
"Maminko, něco ti povím, tatínka mám taky váda hodně, ale tebe tak moc, že ti splním každý pčání i až na tebe nebudu mít čas."
"Jak to myslíš, Lauří, že nebudeš mít čas, kdy?"
"Pčece, až budu velká a budu ta veteinážka, víš, co je to pváce, když to chceš dělat požádně?"
"Aha a to si na mě nenajdeš žádnej čas ani na návštěvu? A co když budu nemocná a budu potřebovat, abyste se o mě postaraly - se Šimonem?" Decentně prokládám úvahou na dané téma... Laura mě přerušuje:
"Ale to jo, já vím, ale myslím, že bysme si to se Šímonem mohly vozdělit, on jak je zlobivej, tak ho stejně nikde nebudou chtít zaměstnávat požádně dlouho, tak bude mít spoustu času tě navštěvovat a já zase vydělám hodně penízků a tak ti všechno zaplatím..."
Jsem tuze smutná maminka - od pohledu...
"No co je? Pvoč se neusmíváš?"
"Ale když já nechci, abys mi dávala peníze, já bych byla radši, kdybys mě navštěvovala..."
"A to jsem ti pvávě chtěla žíct, že vím, kde by se ti mohlo líbit bydlet a nebyla bys opuštěná, když já budu mít hodně pváce a..."
"Holkýýýýýýýýýý, koukejte, co umíííím..jaaauuuuuuuuuuuuvajs."
Asi už si to nedopovíme, Šimon má hlavu zapíchnutou ve vrátkách...
"Můžete mi laskavě vysvětlit, co jste si tam tak dlouho vykládaly? Už to tady ukazuju dvě hodiny a vy se nemůžete podívat, teď je ze mě mrzák, kvůli vám!"
Po kontrolním vyčůrání zjišťujeme, že důležité orgány si funkčnost zachovaly, jen bude třeba kolo chvíli tlačit...
"Šimone, my jsme si s maminkou vysvětlovaly, že až bude stavá a nemocná, nebudu se o ní moc stavat a budeš muset ty."
Velké dítě nezklamalo, zapomíná na pohmožděný rozkrok a dojatě bere mou dlaň do své:
"Ale to víš, že se o tebe postarám, vždyť já o tom zrovna nedávno přemýšlel, když jsem tě viděl, jak jdeš zase z tý svý práce nadšená domů."
"Aha a co jsi vymyslel?"
"No právě, to tě teď strašně potěším, co jsem vymyslel. Protože člověk má bejt vždycky tam, kde je mu nejlíp, tak my tě dáme hned, jak to půjde nejdřív, do Domova důchodců, protože tam už to moc dobře znáš, a abysme u toho s Laurou ještě mohly dělat dobrý skutky, tak my nebudeme chodit na návštěvu za tebou jen tak, my ze sebe uděláme taky ty dobrovolníky a budeme chodit jednou týdně pěkně podle rozpisu, dycky si to na nástěnce přečteš."
Dochází mi řeč, děti se radostně poplácávají po ramenou, protože se ukázalo, že nápad měly oba stejný a já... navzdory všem mravokárcům a tetám Zubatým... vím, že tihle dva mrňavci, to mají na správných místech poskládaný dobře...

http://www.youtube.com/watch?v=Av4sBpzsVAo&feature=related