"Ach jo."Smutnej, úplně nejvíc na celým světe, zdá se být Šimon."Copak se děje?""Ale nic, nemůžu ti to říct, nebylo by to vůči tobě citlivý."..................
"Mami, můžu se tě na něco zeptat?" Šimon se konečně odlepil od stánku
s kameny.
Kývu.
"Jak jsme teď procházeli kolem těch, co prodávaj ty podprsenky, všimnul jsem si, že je tam měli i třeba za padesát korun."
"No?"
"A ty sis zrovna minulej tejden koupila jednu pěkně drahou, já si to doma přečetl na tý krabičce. To bylo jak jsem byl smutnej a nechtěl ti říct proč, viš?"
"A teď už můžeš?"
"No asi jo. Že teda vůbec nechápu, proč si kupuješ něco za tolik peněz, když jsem teď zjistil, že si můžeš koupit levnější, vždyť se to stejně nosí pod tričkem a nikomu neukazuje."
"Ukazuje, někomu jo." Namítám tišeji než tiše.
"Ale mami, prosimtě, mluvím o tobě, komu ty bys jí ukazovala? To tak ještě možná nějaký mladý holky nějakýmu klukovi, když by ho chtěly nalákat na ženění, ale ty?" Ten výraz...
Než vymyslím, jestli to nějak dále komentovat, dodává:
"Hele a je to vůbec nějak rozdělený podle velikostí, ty podprsenky?"
"Jasně, že jo."
"Hmm, tak to máme štěstí, že máš ty svoje prsa takový sotva vidět, viď? To i když se ti líbí nějaká drahá, tak na tebe spotřebujou tak málo látky, že je vlastně levná, viď?"
Směju se a vysvětluji, že zas až tak přímo úměrně to s tou cenou a velikostí není...
"A mami, můžu se ještě na něco zeptat?"
Opět kývu.
"Je to sprostý, koukat se na podprsenky, stejně jako koukat se na kalhotky nebo na ty podprsenky se občas může?"
"Jako kde koukat? V obchodě? Nebo na holkách?"
"Na holkách, třeba když budeme mít tělák a třeba bysme s klukama omylem vstoupili do holčičí šatny a nevěděli rychle kam s očima..."
"Šimone?"
"No tak mi to nevysvětli a zase z toho bude nějakej průšvih, mě je to jedno, když ti to připadá zbytečný..."
Podléhám...
(Ježiš, to by zase měli mravokárci mnohonásobných orgasmů, slyšet naši vážně míněnou rozpravu...)
"Hmm, tak to jsi mě moc nepotěšila. Že se do patnácti nesměj dávat ani ty velký pusy, to chápu, ale že se nesmíme ani dívat a něco vtipnýho k tomu říkat, to nechápu. Až se to bude moct, už mě to určitě nebude zajímat."
Nebýt můj vlastní, snad bych mu to utrápené povzdychnutí i uvěřila.
...................
"No, tak ti pěkně děkuju. Mám úplně pokažený prázdniny..."
Dítě mi cpe vysvědčení a pokračuje:
"Abych dodržel, že budu hodnej, zúčastnil jsem se debaty s holkama místo rvačky s klukama a co myslíš, no? Co myslíš jak to dopadlo?"
Řečnickou otázku nenechává vychladnout a s výraznou dikcí dodává:
"Blbě to, milá maminko, dopadlo, protože si holky zrovna povídaly, která má jaký nový plavky na prázdniny a ptaly se mě, jestli si myslím, že podprsenky s obrázkem už jsou pro ně trapný, když jsme v tý pubertě. A já, protože jsem se úplně vyděsil, že by to zase mohl někdo špatně pochopit, tak jsem holkám řekl, že na ty jejich žádný prsa ani žádný podprsenky nepotřebujou, abych se teda nebavil o podprsenkách a co myslíš? Šla okolo zase paní družinářka? Šla. A koukala se na mě, že jsem nejhorší ze všech, když říkám takový slova? Koukala... "
...
Že má(me) ty prázdniny letos ale zasloužený...
http://www.youtube.com/watch?v=_Yz_6wrDRRI
