Parlament projednává návrh likvidačního rozpočtu pro naši republiku a já slyším pouze trumfování, za co se má naše budoucnost vyměnit. Máme stovky úřadů, skoro 500.000 státních zaměstnanců ,přes tisíc různých IT systémů. Tak co?
Opozice i koalice se trumfují, za co se mají peníze utratit a vedou líté boje, koho napadne ještě někdo, kdo by mohl dostat něco navíc.
Jenže začínáme ze špatného konce. Tvrdím, že nepotřebujeme 1 milión stran zákonů a nařízení.
Nepotřebujeme armádu úředníků, kteří na jejich dodržování dohlížejí.
Nepotřebujeme zákon o doživotní neodvolatelnosti takových úředníků.
Úředníci nepotřebují 1 tisíc IT systémů, aby pak honili občana, aby si je sám oběhl a jim pak předkládal výpisy z těchto systémů.
Běžný občan ani nepotřebuje mraky dotačních agentur. To si jen politici chtějí osedlat úředníky, aby sloužili jim.
A platí to pro všechny. Kde je to údajně autoritářské ANO, které zdržuje demokracie. Proč už dávno Andrej Babiš nevyházel polovinu státní správy, ale naopak desetitisíce nových sluhů přijal?
A co Piráti, bývalá štika v rybníce? Dnes se nabízejí zaskočit za KSČM při gigantickém zadlužení budoucí generace. Že to nevadí vysloužilým pamětníkům kolektivizace, není překvapení. Ale jak tímto pomohou mladým, údajně svým, voličům?
Až proškrtáte podstatnou část státních výdajů a pořád budou potřeba nějaké peníze, můžeme se bavit o zadlužení. Do té doby nikdo nesplnil domácí úkol.
Senát nemůže vrátit zákon o státním rozpočtu, ale má zákonodárnou iniciativu. I ten může hrát daleko aktivnější politickou hru a hájit zbytky normálního systému.
Centrální banka to totiž už také není. Guvernér se po telefonu domlouvá s ministryní financí, jaký potřebuje zákon, aby mohl rozpůjčovat biliony. Kdo to tedy zastaví?
