Nedávno jsme oslavili výročí 17.11.89. Je to už dávno...v dalších dnech jsme chodili zvonit klíči na Václavák a s ohromným nadšením jsme doufali, že období temna skončilo a budeme si žít jako za 1. repububliky, nebo ještě líp.
Uběhlo 28 let, pamětníci první republiky vetšinou zemřeli. Splnily se naše 28 let staré sny? Malí podnikatelé jsou likvidováni, je tady EET, kontrolní hlášení, elektronické recepty, soustavné kontroly úřadů, nepoctivé exekuce. A přes šílenou byrokracii peníze daňových poplatníků stále často mizí neznámo kde. Kde se stala chyba? Škoda, že už pamětníci vymřeli, určitě by nám dokázali poradit. Naši předkové totiž uměli ledacos lépe, než my.
Historie legislativy v oblasti veřejných zakázek v Evropě
Francouzský státník Colbert byl pravděpodobně prvním, kdo vydal závazná pravidla pro zadávání státních zakázek. Francie již r. 1833 vyhlásila zásadu volné veřejné soutěže a roku 1882 provedla jednotnou úpravu.
Prusko v roce 1885 vydalo "Verdingungsreglement", jehož hlavní zásadami bylo:
1. veřejná soutěž vypsáním;
2.velké dodávky buďtež rozděleny tak, aby i malí živnostníci mohli se jich zúčastnit;
3.nabídky, jež jsou v nepoměru k žádané dodávce, tak že se nedá očekávat, že by byly řádně a včas provedeny, buďtež předem vyloučeny;
4. jisté práce při stejné ceně byly zadány místním živnostníkům.
Toto nařízení pruského ministerstva veřejných prací upraveno bylo později výnosem o zadávání dodávek (Erlass betreffend das Verdingungswesen) téhož ministerstva ze dne 23. prosince 1905, podle kterého zadání nemá být vázáno nabídkou v nejnižší ceně, nýbrž má se stát na nabídku, jež, jsouc v každém směru přijatelnou, zaručuje správné a včasné provedení práce nebo dodávky. Při tom se předem vylučují nabídky, jejichž ceny jsou v patrném nepoměru k výkonu, a z nabídek, které odpovídají podmínkám, volí se pak mezi třemi nejnižšími ona, která v uvážení všech okolností jest nejpřijatelnější.
Tím, jak patrno, ulomen hrot fiskálnímu stanovisku, které dříve bylo v Německu rozhodujícím. Teprve později někteří odborníci přimlouvali se za přijetí nabídky ve střední ceně, to jest takové, která nejvíce blíží se k aritmetickému středu, získanému ze všech způsobilých nabídek po vyloučení nejnižší a nejvyšší. Tento způsob zaveden byl v některých velkých městech německých - tam totiž řada měst sama stanovila si pravidla zadávání obecních dodávek a prací - nedal se však dobře držeti právě proto, že střední cena může býti veličinou zcela náhodnou. Rada města Drážďan zavedla v roce 1914 způsob přiměřené ceny, kterou rozumí se cena, vyšetřená znalci neúředními, kteří neznajíce úředního rozpočtu, před otevřením nabídek podávají dobré zdání, po jejichž otevření pak, uvážíce všechny okolnosti, uznávají, která nabídka jest nejpřiměřenější. Ale tento způsob zadávání pro jeho těžkopádnost i jiné vady doporučovat nelze.
V Anglii a Belgii se vyžadovalo jako podmínka pro zadání placení normální mzdy. To žádala zejména anglická admiralita.
Historie legislativy v oblasti veřejných zákázek v Rakousku-Uhersku
V bývalém Rakousku-Uhersku až do nařízení veškerého ministerstva 61/1909 ze dne 3. dubna 1909 nebyla otázka veřejných zakázek celkově upravena. Byla tu jen v podstatě jednotlivá administrativní ustanovení, která sledovala pouze fiskální cíl. V roce 1820 byl vydándvorní dekret "Dosažení laciných cen při přejímání státních staveb veřejnou dražbou". Zásady pro zadávání dodávek a prací při c. k. státní správě železnic, vydané ministerstvem železnic, nesly na sobě již prvky modernosti. Také výnos ministerstva financí z r. 1899 nedržel se přesně fiskálního stanoviska, neboť stanovil na příklad, aby práce zadávaly se ne v celku, nýbrž podle kategorií, a aby bral se ohled na místní živnostníky. V § 7 zákona o vodních drahách z r. 1901 bylo l ustanovení o zaměstnám tuzemských techniků a dělníků a použití výrobků tuzemského průmyslu.
Celková úprava provedena teprve shora uvedeným nařízením veškerého ministerstva z r. 1909.
Jeho hlavními zásadami byly: veřejná soutěž pravidlem, zadání z volné ruky výjimkou, možnost rozdělení větších dodávek, včasné rozepsaní před prováděcím obdobím, vyměření lhůt tak, aby dodávky solidně mohly býti provedeny, požadování vadia jen za účelem zabezpečení nabídky, zadávání komisí, která může si přibrati znalce, přednost tuzemským uchazečům, upotřebení tuzemských materialit, nerozhodnost ceny při rozdílech až do 5%. nad nejlevnější nabídku, ohled na drobné živnostníky a jejich družstevní organizace, uzavírání smluv o dodávkách pro opětující se potřebu nebo pro běžné práce zpravidla jen na dobu 3 let, stanovení smluvních pokut a kauce ne vyšší než 5 %. smluvní ceny dodávky nebo práce.
Historie legislativy v oblasti veřejných zakázek v Československu
Vláda svým Nařízením č. 667/1920 Sb. vydala „Zadávací řád“ na základě zákona č. 337/1920 Sb. Toto nařízení se vztahovalo na dodávky a práce, které zadávaly úřady státní správy a jimi spravované „ústavy, podniky a fondy“. I zde byla dána výjimka pro dodávky pro účely vojenské, dodávky vyhrazené živnostníkům podle zvláštního ustanovení, dodávek výrobků polního a lesního hospodářství, zakázky umělecké apod. Státní zakázky byly tak zadávány na základě a) veřejné soutěže, b) omezené soutěže a c) zadáním z volné ruky. Omezená soutěž vylučovala veřejnost a jednalo se stejně ve stávající právní úpravě, o dodávky a práce, které byly činěny v resortu ministerstva obrany pro účely vojenské, z důvodu veřejné bezpečnosti , které bylo možno zadat pouze některým podnikatelům tak, kde „… je zapotřebí zvláštní odborné znalosti, hodnověrnosti a již osvědčené výkonnosti;“. Pak se jednalo také o zakázky v úhrnné hodnotě nepřesahující 80.000 Kč.
Z volné ruky, t.j. s vyloučením soutěže mohly být zadány například dodatečné objednávky původnímudodavateli v úhrnné hodnotě do 20.000 Kč a práce v úhrnné hodnotě do 50.000 Kč. Veřejné soutěže byly vyhlašovány v úředních listech československého státu, které byly vydávány na základě vyhlášky z roku 1919. Nařízení stanovilo veškeré náležitosti rozpisu včetně pomůcek. Zvláštností bylo, že zvětšení nebo zmenšení zadávaných dodávek beze změny smluvních cen bylo přípustno v rozmezí 10% rozepsaného množství výrobků téhož druhu a při pracích v rozmezí 20% rozepsaného množství téhož druhu práce. U některých dodávek mohlo být požadováno zadavatelem složení kauce, zde v § 15 používán byl pojem „vadium“, která mohla být, kromě hotovosti složena rovněž ve státních dlužních úpisech republiky Československé; ve všech domácích, t.j. v území republiky Československé vydaných i splatných cenných papírech, které podle zákona jsou způsobilé k ukládání sirotčích peněz; v úpisech všeobecného státního dluhu bývalého Rakousko-Uherska, státního dluhu bývalých království a zemí na říšské radě zastoupených a bývalých zemí koruny uherské, státní losy v to počítaje; v přednostních dlužních úpisech železničních bývalým Rakouskem převzatých k placení, pokud příslušné trati probíhají, byť i jen částečně, územím republiky Československé.“ Pojem „kauce“ užívalo citované vládni nařízení pro zadržení částky smluvené ceny po dobu ručení. Tehdejší právní úprava zcela jednoznačně upřednostňovala tuzemské dodavatele a domácí původ „hmot a předmětů“ použitých při realizaci státní zakázky.
Historie legislativy v oblasti veřejných zakázek v České republice
Česká republika vstoupila do historie v oblasti veřejných zakázek jako období bouřlivého a chaotického vývoje legislativy. V současnosti tuto oblast upravuje zákon 134/2016, který byl za rok své platnosti dvakrát novelizován. Tento předpis nahradil zákon 137/2006 Sb . ze dne 14.března 2006, který byl novelizován třiadvacetkrát. Předchozí zákon 40/2004 Sb. ze dne 27.12.2003, který platil pouhé dva roky, byl novelizován devětkrát. Nahradil zákon 199/1994 Sb. ze dne 28 září 1994, který byl novelizován třináctkrát. Za 23 let tedy tuto oblast upravovaly 4 zákony, které byly 47x novelizovány. Zákon má tedy životnost něco přes 5 let, novela asi půl roku.
Přes bouřlivý vývoj současný legislativní stav není vyhovující. Proti předpisu "Verdingungsreglement" z roku 1885 nedosahuje žádného zásadního pokroku, v některých oblastech je proti tomuto 132 let starému textu i cestou zpět, neobsahuje např. zásadu rozdělování zakázky na menší celky, které jsou dostupné i pro menší firmy (byť možnost rozdělení zakázky připouští).
Někdy mám pocit, že naše země je řízená šílenými skřítky.
