Mrtvola na pražském magistrátu

  Jednou z nejhorších věcí, které mohou člověka v životě potkat, je smrt dítěte. Pana Šubrta postihla tato tragédie dvakrát. A když se mu to přihodilo podruhé, neměl svého druhého zesnulého syna kam pohřbít. Někdo mu totiž sebral hrob.

 Pan Šubrt celý život ze všech sil pracoval pro své město, pomáhá mu ještě jako důchodce. Město ho za jeho celoživotní poctivou práci potrestalo tím, že mu sebralo hrob, kde jsou uloženy generace jeho předků, kde je uložen jeden z jeho synů a o který předchozích dvacet let pečoval. Vedení města v předchozích letech přišlo na to, že obchodování s hroby je docela dobrý kšeft a případ pana Šubrta není zdaleka jedíný, vyřizení žádosti o pronájem hrobového místa trvá leckdy i několik let, i když je na pražských hřbitovech několik tisíc míst volných.  O hroby se starají vesměs staří lidé, kteří jsou snadnou kořistí a výměnu několika slov při citaci zákona nedokáží zjistit.

  Primátor  Svoboda se svým náměstkem Kabickým i přes řadu dopisů a dvě interpelace v zastupitestvu dělali mrtvé brouky a neměli snahu situaci změnit. Panu Šubrtovi kdosi poradil, aby opřel mrtvolu svého syna o dveře primátorovy pracovny, pak že se možná začne něco dít.

  Primátor je nejvyšším představitelem města a pokud svou práci dělá špatně, je nutné ho odvolat. Je to asi lepší řešení, než mu stavět před dveře mrtvoly.  Problém s pohřebnictvím nebyl jediný, Bohuslav  Svoboda v předchozích měsících bojoval s Josefem Noskem o to, kdo bude řídit stavbu tunelu Blanka a agenta č.165395, a na nic jiného mu nezbýval čas. Jeho éra skončila 23.května 2013. Dopadl lépe, než Vilém Slavata a a Jaroslav Bořita 23.května 1618. Inu, kultura odstraňování špatných politiků za těch 395 let pokročila. Nevím, jestli by si Vilém Slavata a Jaroslav Bořita dovolili někomu sebrat hrob. V jejich časech dodržovali politici alespoň základní pravidla slušnosti.